Předchozí Žalm 31 Další
1. (31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
2. (31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3. (31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
4. (31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5. (31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
6. (31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
7. (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8. (31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9. (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10. (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11. (31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
12. (31:13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
13. (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14. (31:15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
15. (31:16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16. (31:17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17. (31:18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
18. (31:19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
19. (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
20. (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21. (31:22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22. (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
23. (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24. (31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník