Předchozí Židům, 9. kapitola Další
1. Mělať pak i první ona smlouva nařízené služby a svatyni světskou.
2. Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
3. Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
4. Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
5. Nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
6. To pak když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
7. Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz {biskup}, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
8. Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
9. Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
10. Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
11. Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz {biskup} budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
12. Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.
13. Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla,
14. Čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?
15. A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni.
16. Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
17. Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil.
18. Protož ani první onen bez krve nebyl posvěcován.
19. Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podlé zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
20. Řka: Tatoť jest krev zákona, kterýž vám Bůh vydal.
21. Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
22. A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
23. Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
24. Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figůru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
25. Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz {biskup} vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
26. (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa), ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.
27. A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
28. Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník