Předchozí Jan, 20. kapitola Další
1. Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.
2. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!"
3. Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník a šli k hrobu.
4. A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první.
5. A když se naklonil dovnitř, spatřil ležící plátna, ale nevešel tam.
6. Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna
7. a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě.
8. Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil.
9. (Ještě totiž nepochopili Písmo, že Kristus musí vstát z mrtvých.)
10. A tak ti učedníci zase odešli k sobě domů.
11. Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu
12. a uviděla dva sedící anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou, tam, kde leželo Ježíšovo tělo.
13. Ti jí řekli: "Ženo, proč pláčeš?" Řekla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."
14. A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš.
15. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu."
16. Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" (což znamená Učiteli).
17. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: 'Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.'"
18. Marie Magdaléna pak přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a že jí řekl tyto věci.
19. A když byl večer téhož dne, toho prvního dne týdne, a tam, kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám."
20. A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se.
21. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás."
22. A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého.
23. Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je zadržíte, těm jsou zadrženy."
24. Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
25. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" ale on jim řekl: "Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a dokud nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím."
26. A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám."
27. Potom řekl Tomášovi: "Dej svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
28. A Tomáš odpověděl slovy: "Můj Pán a můj Bůh!"
29. Ježíš mu řekl: "Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili."
30. Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize.
31. Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením.
Překlad: (c) Nadační fond NBK (www.nbk.cz). Použito s laskavým svolením.
Převod do HTML: Michal Rovnaník