PředchozíŽd 13 Jakub, 1. kapitola Další
1. Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení rozptýlených v diaspoře.
2. Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek,
3. víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
5. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať ji žádá od Boha, který štědře dává všem a nic nevyčítá, a bude mu dána.
6. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane;
8. takový muž má rozdvojenou mysl a je nestálý na všech svých cestách.
9. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení
10. a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy.
11. Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání.
12. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až bude vyzkoušen, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší.
14. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí.
15. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16. Nemylte se, moji milovaní bratři!
17. Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu.
18. On nás zplodil slovem pravdy, neboť se tak rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20. neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí.
21. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
22. Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe.
23. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle;
24. podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
25. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
26. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné.
27. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením.
Překlad: (c) Nadační fond NBK (www.nbk.cz). Použito s laskavým svolením.
Převod do HTML: Michal Rovnaník