2. že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
3. Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla,
4. kteří jsou Izraelité, jimž patří synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení,
5. jejichž jsou otcové a z nichž podle těla pochází Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen.
6. Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou Izrael.
7. Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, jsou všichni jeho dětmi, ale: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi."
8. To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9. Neboť toto je slovo zaslíbení: "V tento čas přijdu a Sára bude mít syna."
10. A nejen to, ale také když Rebeka počala z jednoho muže, našeho otce Izáka, dva syny
11. (totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává),
12. bylo jí řečeno: "Starší bude sloužit mladšímu."
13. Jak je napsáno: "Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist."
14. Co tedy řekneme? Je snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě!
15. Vždyť Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."
16. A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává.
17. Faraonovi přece Písmo říká: "Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi."
18. A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.
19. Řekneš mi však: "Proč je tedy ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?"
20. Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
21. Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě?
22. A co když Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc?
23. A co když chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24. totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25. Jak také říká skrze Ozeáše: "Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou nazvu milovanou.
26. A stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: 'Vy nejste můj lid', tam budou nazváni 'Synové živého Boha.'"
27. Izaiáš pak volá nad Izraelem: "I kdyby byl počet synů Izraele jako je písku v moři, jen ostatek bude zachráněn.
28. Neboť on naplní své slovo ve spravedlnosti, a to rychle; neboť Pán vykoná své slovo na zemi rychle."
29. A jak předem řekl Izaiáš: "Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!"
30. Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry,
31. avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl.
32. Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu,
33. jak je napsáno: "Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben."
