Předchozí Lukáš, 11. kapitola Další
1. A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, tak jako Jan vyučoval své učedníky."
2. Řekl jim tedy: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.
3. Náš denní chléb nám dávej každý den.
4. A odpusť nám naše hříchy; neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého."
5. Tehdy jim řekl: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjče mi tři chleby,
6. protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.'
7. A on mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti to.'
8. Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu to, protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje."
9. "A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
10. Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11. Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada?
12. Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra?
13. Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"
14. A Ježíš vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily.
15. Někteří z nich ale řekli: "Vymítá démony skrze Belzebula, knížete démonů."
16. Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj chtěli znamení z nebe.
17. On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.
18. Je-li tedy i Satan rozdělen sám proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula.
19. A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
20. Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21. Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.
22. Ale když na něj přijde někdo silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí.
23. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje."
24. "Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když ho nenajde, říká: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
25. A když přijde, nalezne ho vymetený a ozdobený.
26. Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první."
27. A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!"
28. Ale on řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je."
29. A když se k němu scházely zástupy, začal říkat: "Toto pokolení je zlé. Vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.
30. Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení.
31. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je více než Šalomoun.
32. Muži z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je více než Jonáš."
33. "Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví ji do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
34. Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, je jasné i celé tvé tělo. Jakmile je však zlé, je i tvé tělo temné.
35. Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou.
36. Když pak bude celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé tak jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem."
37. A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se za stůl.
38. A když to ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl.
39. Pán mu tedy řekl: "Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti.
40. Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41. Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co máte uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté.
42. Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pomíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci jste měli dělat a tamty neopomíjet.
43. Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích.
44. Běda vám, zákoníci a farizeové, vy pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani to nevědí."
45. Jeden z učených v Zákoně mu tedy odpověděl: "Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás."
46. Ale on řekl: "I vám učeným v Zákoně běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem.
47. Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili,
48. a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby.
49. Proto také Boží moudrost řekla: 'Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch některé zabijí a jiné budou pronásledovat,'
50. aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků prolitá od založení světa,
51. od Ábelovy krve až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, že bude vyžádána od tohoto pokolení.
52. Běda vám učeným v Zákoně, neboť jste vzali klíč poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili."
53. A když jim to řekl, začali na něj zákoníci a farizeové prudce dotírat a nutili ho mluvit o mnoha věcech.
54. Dělali mu nástrahy a snažili se ho chytit za slovo, aby ho mohli obžalovat.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením.
Překlad: (c) Nadační fond NBK (www.nbk.cz). Použito s laskavým svolením.
Převod do HTML: Michal Rovnaník