Jestřebí hory

předcházející hlavní stránka následující

Na první pohled obyčejný zalesněný hřebínek táhnoucí se od Hronova k Trutnovu. Měl jsem možnost ho velmi důvěrně poznávat skoro 20 let.

Měli jsme tam u Švédského vrchu amatérskou hvězdárnu, v 80. letech velmi aktivní. Fungovala nejen jako hvězdárna, možná ještě víc jako osada se vším, co k tomu patří: parta blízkých kamarádů, společné výlety, ohně i hospody, písničky, spousta muziky po okolních kostelích (mnozí z nás byli muzikanty a křesťany), kultovní literatura (Bible i Váchal), i k několika svatbám to zde uzrálo.

A okolí jsme prochodili a prolezli opravdu důkladně, takže každý strom a kámen jsou jako moji nejbližší přátelé. Trávili jsme zde i nejhezčí chvíle s mou manželkou Martinou a s malými dětmi, které se zde učily poznávat přírodu. Vím, že tyto dojmy a vztahy jsou zásadně nesdělitelné, předpokládám však, že máte podobný vztah ke svému kraji, takže tušíte, o čem je řeč.

Tato věc mne fascinuje při procházení kteroukoliv krajinou. Každé místo, každá cesta, strom, keř, kámen, skála ... má svůj genius loci, svoji paměť. Vypráví - tomu, kdo chce naslouchat - příběhy, kterých bylo svědkem. Veselé i smutné, milostné, hrdinské, tragické i docela banální. Ale žádný příběh není banální, jako neexistuje den, který by byl všední. Ale o tom jsem mluvil jinde.

Z uvedeného plyne, že většina obrázků je hodně starého data, což se odráží i na jejich kvalitě.

fotky prastaré:

Léto (21)
Zima (30)
Hvězdárna (12)

fotky novější:

Léto (37)
Zima (30)