Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí,
podepřel jej a řekl: "Buď dobré mysli, otče." Přiložil lék na jeho
oči, pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil. Tu padl Tóbit synovi
kolem krku, dal se do pláče a řekl: "Opět tě vidím, synu, světlo mých
očí." A pokračoval: "Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno."
Tóbijáš 11,11-14
kontext: Tóbijáš