Holofernés byl jí v srdci uchvácen a celý vzrušen. Zachvátila ho
žádostivost obcovat s ní. Už ode dne, kdy ji poprvé uviděl, číhal na
příhodnou chvíli, aby ji svedl. Řekl jí: "Pij a oddej se veselí
s námi." Júdit odvětila: "Ovšem, budu pít, pane, neboť můj život
došel dnes větší pocty než ve všech dnech od mého narození." Vzala si,
co jí připravila její služebnice, a jedla a pila před ním. Holoferna
naplnilo její chování radostí. Vypil velmi mnoho vína, kolik ho nikdy
od svého narození v jednom dni nevypil. ... Služebníci se odebrali na
svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš
dlouho. Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří
na svém loži zmožen vínem. ... Júdit se v duchu modlila: "Posilni mne,
Hospodine, Bože Izraele, v tento den!" Potom, co měla síly, dvakrát
jej ťala do krku a usekla mu hlavu. Nato svalila jeho tělo z lůžka,
sňala ze sloupu ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven.
Holofernovu hlavu dala své komorné, která ji hodila do svého vaku na
jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě.
Júdit 12,16-20; 13,1-10
kontext: Júdit