Jednoho dne vzala Maria vědro a šla nabrat vodu. A najednou uslyšela
hlas: "Buď zdráva, ty, jíž dal Pán svou milost. Pán je s tebou a
dostalo se ti požehnání." A ona se rozhlížela doprava i doleva, odkud
je ten hlas. Celá vylekaná odešla domů, postavila vědro, vzala šarlat
a tkala.
A vtom se naproti ní objevil anděl a řekl jí: "Neboj se, Maria. Našla jsi milost v očích Pána všeho a počneš z jeho slova." Když to slyšela, zarazila se a řekla: "Copak počnu působením živého Boha a porodím, jako rodí každá žena?"
A anděl Páně řekl: "Ne, Maria. Síla Páně tě zahalí jako stín, a tak se svatému dítěti, které porodíš, bude říkat Syn Boha na výsostech. Dáš mu jméno Ježíš, protože on přinese svému lidu záchranu a zbaví jej hříchů." A Maria řekla: "Stojím před tváří Pána jako jeho služka. Ať se mi stane to, co on říká." A utkala purpur i šarlat a odevzdala ho knězi. A kněz jí požehnal a řekl: "Maria, Pán Bůh povznesl tvé jméno a budou ti žehnat všechna pokolení na zemi."
Maria pocítila radost a odešla za Alžbětou, svou příbuznou. Zatloukla na dveře. Když to Alžběta uslyšela, odložila šarlat, běžela ke dveřím a otevřela, a když uviděla Marii, požehnala jí a řekla: "Čím jsem si zasloužila, aby za mnou přišla matka mého Pána? Vždyť i dítě, které nosím, se pohnulo a požehnalo ti."
Protoevangelium Jakubovo 11,1-12,2