Střední a jižní Brdy

Tedy ty skutečné Brdy v užším smyslu slova. Přitahují svou rozlohou a neobydleností - tak velký souvislý kus lesa se jinde v Čechách nenajde - i zakázaností, která jim dává příchuť tajemství a dobrodružství. Prozatím zde o nich nebudu psát více, napsali jiní.

Jen uvedu obligátní upozornění, že celé Střední Brdy jsou vojenským výcvikovým prostorem a vstup bez zvláštní propustky je zakázán. Nikoho nenabádám, aby tam chodil, a nenesu žádnou zodpovědnost za problémy, které vás tam mohou potkat. Nechoďte tam - trefí vás do hlavy kaťuša, šlápnete na handgranát, chytí vás vojenská policie, unesou vás ufonauti... Já vás varoval (a myslím to dost vážně).

Pokud Vás tento zvláštní kus země zajímá a nechcete riskovat potíže v terénu, můžete se teoreticky vzdělat jednak na již odkazovaném brdském webu a především v nádherné knize Jana Čáky Střední Brdy - krajina neznámá (Mladá fronta, 1998). Všechny Čákovy knihy o středočeské krajině jsou perlami, které člověk bere stále znovu do ruky a čerpá z nich poučení a vnitřní posilu. Snad nikde jinde nenajdete tak silně zhmotnělou lásku k naší zemi, tak precisně a přitom citlivě podané informace, mnohdy pracně vyhledané v rozličných starých pramenech, s doprovodem mistrovských kreseb. Po jejich přečtení čtenář získá pocit, že ten kraj s každým jeho stromem, kamenem a stavením musí milovat stejně jako autor.

P.S. 2017: Tak tento text už neplatí. Vojáci z Brd odešli a přenechali je turistům, CHKO a (nedejbože) developerům. Uvidíme, nakolik bude CHKO schopná čelit komercionalisaci Brd. Každopádně jsme ztratili něco nesmírně cenného: kus krajiny bez značek, bez turistických cedulí, hospod a stánků. Kus světa, kde se chodilo jen podle mapy a hvězd, kde bylo třeba mít se na pozoru a skrývat se. Škoda, veliká škoda...