Brdy - Hřebeny

Bydlíme na jižním - tj. nejhezčím - okraji Prahy. Když se dívám z okna, vidím soutok Vltavy s Berounkou a za ním řadu kopců, dlouhý hřeben - prostě Hřebeny čili severovýchodní Brdy. V tom pohledu je permanentní výzva: "Vypni ten krám a pojď ven. Tady šumí lesy, šplouchají potoky, zpívají ptáci, voní vlhká zem, slunce maluje ve větvích, proč dřepíš v tom zatuchlým městě?" Stejně magneticky působí Brdy i na mnohé jiné. Cestou z práce je potkávám u Branického nádraží a tiše jim závidím. Když se řekne trampové, musí se říci také Brdy a naopak.

Poslední dobou často přemýšlím, odkud vzaly Brdy ono fluidum, které tak silně přitahuje a fascinuje tolik lidí, proč jsou Brdy už skoro sto let téměř kultovním jevem. Mnoho důvodů bylo již formulováno: největší souvislý pás lesa v celých Čechách, notabene na okraji Prahy; krásná příroda, vyrovnaná a harmonická; liduprázdná místa stranou cest atd. - to jsou známé věci. Na druhou stranu: celkem obyčejné kopce, žádné hory; les dohromady všude na jedno brdo, občas skalka, občas rokle jako všude jinde; to třeba v sousedním Českém krasu, to je jiný drama. Tady se dá tak leda chodit (starý slogan praví: "Po Brdech se chodí pěšky."), žádné sportovní vyžití. Aha - pozor, přihořívá - přibližujeme se k podstatě věci! Jsem stále víc přesvědčen o tom, že právě tím jsou Brdy Brdy (nebo Brdama? :-) ), že se na ně chodí chodit a ne jezdit, lézt, trekovat, bouldrovat, surfovat, paraglajdovat, raftovat nebo jinak pěstovat adrenalin (to je takové moderní zaklínadlo - modla, které se kdekdo klaní). Na Brdech se nestáváte trekařem, bajkrem, klajmbrem, skialpinistou či jiným autdórovým sportovcem (taky je vám z těch termínů nevolno?), ale poutníkem. A to i ve smyslu hlubším a obecnějším, takže se to dá říci i o usedlém trampovi z osady. Právě ona určitá obyčejnost, nepompéznost a nevtíravost Brd vede poutníka k tomu, aby vnímal jemněji a hlouběji, pomáhá otevírat oči i srdce pro přírodu i pro kamarády a spolupoutníky.

Jinými slovy: Brdy a brdomilství jsou jevy více kulturními a psychologickými, než přírodními. Jde o určitý obecnější přístup k životu, o archetyp. Jde o směřování víc do hloubky než do šířky, o hledání hodnot víc uvnitř než na povrchu, o spojování duše přírody s duší vlastní. V tomto smyslu představují Brdy opak jiného archetypu, který by šlo pojmenovat třeba podle Dolomit. Koupit zájezd s cestovkou, přijet, rychle toho co nejvíc prochodit (je málo času), nechat se ohromit velkolepou stěnou, prožít vzrušení na ferratě (to je krása, tady by se dalo spadnout), teplá sprcha v pensionu. Přesurfovat po horách a zase odjet, užít si a nezměněn se vrátit. Nic proti tomu, i to je hezké, s chutí bych jel taky (bez té cestovky). Ale je to o něčem jiném. Je to jako povrchní flirt ve srovnání s věrnou láskou. K té se musíte stále vracet, stále se poznávat - i v nepohodě, mrazu a dešti, prostě s ní žít.

Na Brdech člověk nehledá fascinující věci, výkony a vzrušení, ale prostou, tichou přírodu a skrze ni sama sebe - svou duši, svou podstatu, zaplašenou a přehlušenou řevem civilisace. Hledá svou sounáležitost s krajinou, se Zemí a s těmi, kteří po ní pěšky chodili před námi.

Že dělám z obyčejných výletů do lesa mystiku? Koneckonců, proč ne? Jsem přesvědčen o tom, že mnozí z těch, které na Brdech potkávám, to cítí podobně, byť by to formulovali jinak. Ono se to na lidech pozná. Zatímco třeba v létě na Krkonoších se snažíte lidem vyhýbat a máte jich plné zuby, na Brdech se s nimi většinou rádi pozdravíte - spatřujete v nich spřízněné duše.

Pokud by Vás vystavené obrázky natolik uchvátily, že nemůžete jinak, než honem vyrazit do Brd na vandr (moudré rozhodnutí!), nalistujte si ještě stránky věnované speciálně Brdům a toulání po nich. Jsou moc hezké a dozvíte se tam mnoho zajímavého: http://www.brdy.org. Kromě toho existuje překrásná kniha o Hřebenech, jejich přírodě a historii - Jan Čáka: Toulání po Brdech (naposled Mladá fronta 1999).

A ještě terminologická poznámka pro geografy - puristy: severovýchodní část Brdské vrchoviny se nazývá Hřebeny. To je sice pravda, ale poněkud teoretická. Nikdo neřekne, že jede "na čundr na Hřebeny" (byl by "za vola"); jezdí se prostě "na Brdy". I já si zde dovoluji tuto laxnost a mluvím o Brdech, ať už jde o Hřebeny, nebo o Střední Brdy. Taky se užívá označení Malé Brdy = Hřebeny a Velké Brdy = Střední Brdy a Třemšínsko. Úplně původně byl název Brdy zaveden právě pro Hřebeny (dnešním Středním Brdům se říkalo Baštiny). Ale na tom už nezáleží. Prostě: Buďme hrdi, že jsme Brdi!

[P. S. Tohle jsem psal na konci minulého století. Dost se toho změnilo. Nikoliv k lepšímu...]