Můj letošní program byl náhradní a velice redukovaný. (Plány na třítýdenní
speleologickou expedici doslova zhavarovaly na technickém stavu aut.)
Zůstal jsem sám a jedinou mou starostí bylo, přežít vedro. Tak jsem se
aspoň vydal stejnou trasou jako loni na
Fusha e Denellit, snad tam
najdu tu skvělou rodinu bačů jako loni a předám jim fotky. Chtěl jsem jim
je poslat poštou, ale ztratil jsem adresu. Tak nezbývá, než zajet do
Albánie a doručit fotky osobně. Rád jsem se chopil této záminky.
Cesta nahoru (i dolů) mě vedla opět údolím Currajského potoka. A stejně
jako loni musím vyjít za rozbřesku, abych za slunečního žáru už spal někde
ve stínu.
