17. března 1986:
Ráno fotíme skrz mraky. Máme rozustavenou montáž, takže musím pointovat a současně
korigovat i v deklinaci. Zřejmě některá noha trojnožky nebyla úplně na pevné zemi a
poklesla. K tomu mráz -17 C, takže horror. Léčba medvědím mlíkem. Přes den mlha, tak
spíme a flákáme se v chajdě.
18. března:
Ráno focení komety. Hned poté vyrážíme na Poležan. Jsme poněkud apatičtí. Počasí se kazí.
Postupně se zatahuje. Od rána je vysoká oblačnost vytvářející halo kolem
Slunce, postupně se přidává
homogenní opar. Z něj začínají chumelit ledové krystalky. Z Poležanu už nic nevidíme. Na
ostrém hřebínku ujíždím a nebezpečně se rozjíždím. Po břiše, rukama a nohama se podařilo
zabrzdit těsně nad velikým šutrem. Odpoledne už normálně chumelí. Pokoušíme se naučit
Ajnštajna mariáš.
19. března:
Připravujeme se na možné zapadnutí. Snižujeme si příděly jídla, k obědu jsou jen
slunečnicová semínka (těch máme ještě nadbytek, vzali jsme jich celý pytel; jinak už máme
skoro snědeno). Tak o ně hrajeme mariáš. Jenže to by jeden nejmenovaný z nás musel umřít
hladem... Taky hrajeme na schizofrenika a vůbec se snažíme nějak si zkrátit čas.
