Tok - jaro a podzim

Nejvyšší kopec celých Brd vlastně vůbec kopec nepřipomíná. Vzhledem ke své veliké rozloze zaujímá celou střední část Středních Brd a tvoří rozsáhlou náhorní rovinu. Díky tomu se dlouho vedly spory, kde má vlastně vrchol a kolik měří. Přesto má v Brdech výsadní postavení. Všechny brdské jevy se v něm koncentrují a zesilují. Třeba jeho klid a opuštěnost (tedy - pokud zrovna necvičí dělostřelci). Je zakázaný hned tuplovaně: leží ve vojenském prostoru a ještě jeho polovinu zabírá dopadová plocha pro střely. A opuštěností a drsností se vyznačoval i v minulosti. Odnikud nemá závětří, hodně tu fouká, prší a mlží. Trefně bývá Tok přirovnáván ke kousku Šumavy ve Středních Čechách.

Brutálním zásahem bylo vykácení severní strany pro dopadovku. Na místě starého pralesa vznikla obrovská vřesová pláň, která usnadnila odpar vody a celou původně velmi mokrou a bažinatou oblast vysušila. Na jižní a jihozápadní straně zůstal vysoký starý les (byť žádný prales, bohužel smrková monokultura) s vlhkými pramennými oblastmi potoků. Zejména prameniště a horní tok Reservy je přírodním klenotem.

Svou polohou, tím, že zaujímá střední část Středních Brd, je Tok předurčen k vysoké návštěvnosti. Ať už přecházíte Brdy v kterémkoliv směru, těžko se Toku vyhnete.

O Toku a celé širší oblasti se dá ledacos dočíst. Kromě důkladné kapitoly v Čákově knize doporučuji článek Martina Adámka na brdském webu.