Svět je nejkrásnější v noci. A v zimě. Všechno usnulo, zůstaly jen hory,
stromy, skály, sníh a hvězdy. Svět ve své nejvlastnější podstatě. Nikdo a
nic neruší, jen zmrzlý sníh křupe pod botama. Tak se zastavím a poslouchám
ticho. Můj jediný společník zatím rozlévá stříbro po skalách. Každá sněhová
vločka odráží světlo jako zrcátko a rozkládá je do barev. Sněhová plocha je
jakoby posypaná drobnými drahokamy. Převažují diamanty, ale je mezi nimi i
spousta rubínů, safírů a smaragdů.
Úplňková jasná noc. Mrzne až praští, ale stejně není zima, vždyť vzduch se
ani nehne. Právě ten stav, kdy člověk necítí ani teplo ani zimu, zmizely
zvuky, vůně, pachy i chutě, zůstal jen ten stříbrný třpyt. Takový, jaký jedině Beethoven dokázal
zhudebnit.
