Na horním konci Suchého Dolu se sbíhají dvě soustavy roklí. V mapách jsou
označovány jako Hrušková, Liščí a Hájkova rokle, ve skutečnosti jde o
velice složitý system mnoha drobných roklí, které začínají pod hřebenem,
postupně se spojují a vytvářejí jakousi obrácenou deltu. Jejich společným
rysem je neschůdnost (hlavně ve vyšších partiích) a vlhkost. Ve srovnání se
známějšími roklemi nad Hlavňovem nejsou tak hluboké (většinou mezi 10 a 20
metry), nevytvářejí výrazné skalní věže a stěny, zato jsou členitější, s
mnoha odbočkami a zákoutími. Díky tomu, že se zde v poslední době nekácelo
(už se začíná... :-( ), jsou rokle zastíněné a udržují si vysokou vlhkost,
skály jsou pokryté řasami a mechem. Nic na lezení, zato skvostné bludiště.
Pojmenování roklí je problem. Každá mapa je uvádí jinak a ještě jinak
turistické ukazatele a místní lidé. Dokonce se liší i názvosloví mezi
starší a mladší trampskou generací. Nejpravděpodobnější varianta se mi jeví, že tato je Hájkova.
K Hájkově rokli se vztahuje pověst zachycená (či vymyšlená)
polickým spisovatelem Antonínem Krtičkou.
