Kořenové útvary jako specifický jeskynní jev se do širšího povědomí dostaly
u nás - v Teplických skalách, díky zdejší jeskyňářské skupině. Byl
to nepochybně největší přínos, jakým broumovská speleologie přispěla té širší.
Přesněji: několik výskytů bylo popsáno už dříve - z Austrálie a
z Německa. Ale teprve u nás byly "kořenáče" soustavně vyhledávány a
objevovány.
Z někdejšího unikátu se postupně stal běžný jev, pozorovaný na
mnoha lokalitách u nás i v cizině. (Touto historií mi poněkud připomíná
fulgurity. Prostě: někdo si toho jevu musel všimnout
a upozornit na něj, aby si ho začali všímat i jiní.) Nejvíc doma je ovšem
v pískovcovém pseudokrasu a nejlepší podmínky jsou právě zde.
Ve vlastní Teplické jeskyni žádné kořenáče nejsou, je tam totiž
stálé vlhko. Ale vyskytují se v jejích vyšších patrech pod povrchem, kde
se voda neudrží a kořeny stromů bojují o každou kapku skapávající
z bloků. Není divu, že u velké jeskyně jsou i velké kořenáče. Zde
jsou tři největší dosud na světě zaznamenané, všechno objevy letošního roku
(2020).
