Když jsem sestoupil ze skalního ostrohu nad Sněžnou roklí, ponořil jsem se
do skalních bludišť. Neměl jsem mapu, nesmírně jsem bloudil, přicházel do
bezcestných roklí, které končily skalními stěnami, jinými roklemi tekly
řeky a jiné byly úplně suché. Ocital jsem se na místech, o kterých bych
přísahal, že jsem na nich před hodinou již stál, ale jistě jsem to nevěděl.
Zadní země mě zajala. Nejpodivuhodnější jsou takové okamžiky, kdy tě
neznámý kraj do sebe vtahuje magickou silou, které se nelze vymanit.
Požehnaný den, kdy se poprvé vzrušeně dotkneš neznámých vlasů, neznámé
pevniny. Bloudil jsem tam tehdy den, dva, celý týden. Když jsem vyšel ze
skal a lesů, zapsal jsem si do deníku, že Zadní země je spící, chudý,
odlehlý a romantický kraj.
M. Nevrlý
|