(viz tez katedra prakticke theologie)
Nebyl sice profesorem cirkevnich dejin, nybrz prakticke theologie, cirkevnim dejinam ovsem venoval znacnou cast sve badatelske prace.
Vedle sluzby duchovenske (sbory Opatovice, Vilemov, Velka Lhota) pracoval zaroven jako publicista a organizator spolku Evanjelicke matice a. v. Povolani do Vidne (1896 -- prvni cesky profesor) mu otevrelo moznost pedagogicke a vedecke prace. R. 1909 byl jmenovan mimoradnym clenem videnske cirkevni rady (prvni Cech), dokonce i dvornim radou. Do Prahy byl povolan jako reprezentant ceske evangelicke vedy, aby pomohl budovat prvni ceskoslovenskou evangelickou bohosloveckou fakultu hned po jejim ustaveni.
Ve videnskem prostredi se v dobre spolupraci s G. Loeschem soustredil na soustavne referaty o ceske historicke literature ve sborniku Jahrbuch der Gesellschaft fr die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich. Predmetem jeho badatelskeho zajmu byly jak obecne dejiny evangelickych cirkvi v Rakousku (Zur Geschichte der evangelischen Kirchenverfassung in Oesterreich bis zum Toleranzpatent, 1898; Der oesterreichische Staat und die evangelische Kirche in ihren wechselseitigen Verhaltnissen vom Jahre 1848--1861, 1898), tak dejiny tolerancni cirkve a historie ceskych exulantu. Zajimala ho ovsem i bratrska minulost. R. 1906 zacal v Pardubicich vydavat Pisemne pamatky evangelicke minulosti, kde publikoval rady Jednoty bratrske a jine prameny k jejim dejinam. Zvlastni pozornost venoval "Zpravam knezskym" B. Lukase Prazskeho.
Nejrozsahlejsim ceskym spisem je archivalne podlozena prace Z dejin ceske emigrace XVIII. stoleti (1. dil 1911) a monografie Kazatel Jan Liberda a ceska exulantska cirkev v Drazdanech (nemecky 1910, cesky posmrtne 1928).
(Srov. F. Kutnar, Prehledne dejiny ceskeho a slovenskeho dejepisectvi II, Praha 1977)