Hebe Kohlbrügge se od svého mládí angažovala v ekumenické a diakonické práci evropských církví. Již ve třicátých letech spolupracovala v Berlíně s Martinem Niemöllerem a byla zapojena do aktivit Vyznávající církve. Za války se ve svém rodném Nizozemí zapojila do odboje, spolupracovala na šíření ilegálních tiskovin a působila jako spojka s křesťany ve Švýcarsku (K. Barth). Byla zatčena a několik let internována v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po válce pracovala v ekumenických a diakonických orgánech Nizozemské reformované církve a soustavně se zasazovala o rozvíjení kontaktů křesťanů napříč hranicemi, zejména pak přes "železnou oponu". Po desetiletí organizovala jak konkrétní pomoc v nouzi, tak aktivity vzdělávací. M.j. systematicky vysílala do zemí východní Evropy a do tzv. třetího světa nizozemské studenty, z nichž pak po návratu vytvářela neformální síť spolupracovníků. Jako projev ocenění jejího celoživotního zápasu udělila Univerzita Karlova v Praze na návrh ETF Hebe Kohlbrügge v roce 1991 čestný doktorát.
Oslavu svých devadesátin uspořádala Hebe Kohlbrügge jako setkání "svých" někdejších studentů-vyslanců a dalších spolupracovníků, při němž jednotliví účastníci nejen rekapitulovali, jak jim jubilantka svým přizváním ke spolupráci navždy změnila život, ale také hodnotili současnou situaci ve "svých" zemích a zahraničních církvích, jakož i nyní probíhající projekty spolupráce, jejich problémy a vyhlídky…
Program setkání prostupoval příslovečný elán jubilantky, která celodenní jednání nejen bystře sledovala, ale svým typickým způsobem provázela ostrými dotazy a kritickými připomínkami. Nechť ji tento elán a požehnání shůry ani nadále neopouští!
|
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |