Hlavní kostel je barokně přestavěný a vyzdobený. Zůstalo však jen u ornamentů. Žádná drtivá záplava dojmů, žádné obrazy oslavující Boha a zejména církev jako v katolických chrámech. Evangelická zbožnost není orientovaná na zrak, nýbrž na sluch - kázané slovo, modlitby a zpěv jako odpověď. Tudíž je také samozřejmostí, že bohoslužba se děje v místním jazyku. (Byl to jeden z hlavních důrazů reformace již od husitství; římské církvi kupodivu trvalo dalších 500 let, než to pochopila - až do 2. vatikánského koncilu.) Ve zdejších kostelích nacházíme Bibli i zpěvníky v rétorománštině, občas bilingvně s němčinou. Však zde v Engadin je rétorománština mateřským jazykem dvěma třetinám obyvatel.