Brdy - Hřebeny

hlavní stránka následující

Hradec (27)
Kuchyňka (30)
Provazec a údolí V zabitých (12)
Plešivec (30)
Písek a Baba (24)
Okolo Jinců (13)
Hostomická kotllina (15)
Studený vrch (14)
Okolo Dobříše (12)
Babka (46)
Strážný vrch (34)
Nad Halouny (13)
Skalka (14)
Okolo Kytína (42)
Na západ od Dobříše (30)
Okolo Řitky (12)
Stožec předjarní (27)
Stožec zimní (30)
Tušimské rybníky a okolí (22)
Bydlíme na jižním - tj. nejhezčím - okraji Prahy. Když se dívám z okna, vidím soutok Vltavy s Berounkou a za ním řadu kopců, dlouhý hřeben - prostě Hřebeny čili severovýchodní Brdy. V tom pohledu je permanentní výzva: "Vypni ten krám a pojď ven. Tady šumí lesy, šplouchají potoky, zpívají ptáci, voní vlhká zem, slunce maluje ve větvích, proč dřepíš v tom zatuchlým městě?" Stejně magneticky působí Brdy i na mnohé jiné. Cestou z práce je potkávám u Branického nádraží a tiše jim závidím. Když se řekne trampové, musí se říci také Brdy a naopak.

Poslední dobou často přemýšlím, odkud vzaly Brdy ono fluidum, které tak silně přitahuje a fascinuje tolik lidí, proč jsou Brdy už skoro sto let téměř kultovním jevem. Mnoho důvodů bylo již formulováno: největší souvislý pás lesa v celých Čechách, notabene na okraji Prahy; krásná příroda, vyrovnaná a harmonická; liduprázdná místa stranou cest atd. - to jsou známé věci. Na druhou stranu: celkem obyčejné kopce, žádné hory; les dohromady všude na jedno brdo, občas skalka, občas rokle jako všude jinde; to třeba v sousedním Českém krasu, to je jiný drama. Tady se dá tak leda chodit (starý slogan praví: "Po Brdech se chodí pěšky."), žádné sportovní vyžití. Aha - pozor, přihořívá - přibližujeme se k podstatě věci! Jsem stále víc přesvědčen o tom, že právě tím jsou Brdy Brdy (nebo Brdama? :-) ), že se na ně chodí chodit a ne jezdit, lézt, trekovat, bouldrovat, surfovat, paraglajdovat, raftovat nebo jinak pěstovat adrenalin (to je takové moderní zaklínadlo - modla, které se kdekdo klaní). Na Brdech se nestáváte trekařem, bajkrem, klajmbrem, skialpinistou či jiným autdórovým sportovcem (taky je vám z těch termínů nevolno?), ale poutníkem. A to i ve smyslu hlubším a obecnějším, takže se to dá říci i o usedlém trampovi z osady. Právě ona určitá obyčejnost, nepompéznost a nevtíravost Brd vede poutníka k tomu, aby vnímal jemněji a hlouběji, pomáhá otevírat oči i srdce pro přírodu i pro kamarády a spolupoutníky.

Jinými slovy: Brdy a brdomilství jsou jevy více kulturními a psychologickými, než přírodními. Jde o určitý obecnější přístup k životu, o archetyp. Jde o směřování víc do hloubky než do šířky, o hledání hodnot víc uvnitř než na povrchu, o spojování duše přírody s duší vlastní. V tomto smyslu představují Brdy opak jiného archetypu, který by šlo pojmenovat třeba podle Dolomit. Koupit zájezd s cestovkou, přijet, rychle toho co nejvíc prochodit (je málo času), nechat se ohromit velkolepou stěnou, prožít vzrušení na ferratě (to je krása, tady by se dalo spadnout), teplá sprcha v pensionu. Přesurfovat po horách a zase odjet, užít si a nezměněn se vrátit. Nic proti tomu, i to je hezké, s chutí bych jel taky (bez té cestovky). Ale je to o něčem jiném. Je to jako povrchní flirt ve srovnání s věrnou láskou. K té se musíte stále vracet, stále se poznávat - i v nepohodě, mrazu a dešti, prostě s ní žít.

Na Brdech člověk nehledá fascinující věci, výkony a vzrušení, ale prostou, tichou přírodu a skrze ni sama sebe - svou duši, svou podstatu, zaplašenou a přehlušenou řevem civilisace. Hledá svou sounáležitost s krajinou, se Zemí a s těmi, kteří po ní pěšky chodili před námi.

Že dělám z obyčejných výletů do lesa mystiku? Koneckonců, proč ne? Jsem přesvědčen o tom, že mnozí z těch, které na Brdech potkávám, to cítí podobně, byť by to formulovali jinak. Ono se to na lidech pozná. Zatímco třeba v létě na Krkonoších se snažíte lidem vyhýbat a máte jich plné zuby, na Brdech se s nimi většinou rádi pozdravíte - spatřujete v nich spřízněné duše.

Pokud by Vás vystavené obrázky natolik uchvátily, že nemůžete jinak, než honem vyrazit do Brd na vandr (moudré rozhodnutí!), nalistujte si ještě stránky věnované speciálně Brdům a toulání po nich. Jsou moc hezké a dozvíte se tam mnoho zajímavého: http://www.brdy.org. Kromě toho existuje překrásná kniha o Hřebenech, jejich přírodě a historii - Jan Čáka: Toulání po Brdech (naposled Mladá fronta 1999).

A ještě terminologická poznámka pro geografy - puristy: severovýchodní část Brdské vrchoviny se nazývá Hřebeny. To je sice pravda, ale poněkud teoretická. Nikdo neřekne, že jede "na čundr na Hřebeny" (byl by "za vola"); jezdí se prostě "na Brdy". I já si zde dovoluji tuto laxnost a mluvím o Brdech, ať už jde o Hřebeny, nebo o Střední Brdy. Taky se užívá označení Malé Brdy = Hřebeny a Velké Brdy = Střední Brdy a Třemšínsko. Úplně původně byl název Brdy zaveden právě pro Hřebeny (dnešním Středním Brdům se říkalo Baštiny). Ale na tom už nezáleží. Prostě: Buďme hrdi, že jsme Brdi!




Podbrdsko (60)
Večerní přechod Hřebenů (25)