Třetí den jsme se věnovali městům a památkám. A Kastórii nelze jen tak minout.
Je to město mimořádně malebné a zajímavé. Polohou i památkami. Je situováno na
šíji poloostrova vybíhajícího do velkého jezera Orestiada. Tak je to i u mnoha jiných
významných měst - voda zde byla vždy limitujícím faktorem. V jezeru žilo hodně
bobrů (řec.
kastór - Kastória je Bobříkov; nevím, nakolik by to
ocenil Jaroslav Foglar...) a tak město zbohatlo na obchodu s kožešinami.
K vidění jsou památky dvojího typu: měšťanské domy (archondika) ze
17.-19. stol. a středověké kostely. Těch je ve městě opravdu mnoho (udává
se od 50 do 80). Asi tak jeden kostel na dva domy (skoro nepřeháním). Ono
to odpovídá jejich rozměrům - žádné katedrály, ale velice komorní prostory
tak pro 20 lidí. Mnohé jsou otevřené a lidi se tam chodí pomodlit nebo
zapálit svíčku. V Řecku se totiž nekrade. Některé pocházejí z byzantské
doby (10.-14. stol.), některé jsou pozdější. Ale návštevník (jako my) je
stejně nerozpozná. Východní křesťanství - pravoslaví - je totiž nesmírně
konservativní a styl architektury, fresek, ikon, zobrazované výjevy a
výtvarná klišé atd. se nemění. U nás i povrchní pozorovatel pozná kostel
románský od gotického či barokního, o obrazech nemluvě. V pravoslavných
kostelích nikoliv (leda po odborném školení). Totéž platí i o liturgii a
hudbě. Ale o pravoslaví a jeho specifikách zde napíšu časem víc.
