Nejatraktivnější lákadlo řeckého vnitrozemí se nachází na severozápadním
okraji thesalské nížiny. Jak je zde obvyklé, nížina přechází přímo v hory,
z vodorovné se stává svislá. Na tomto místě doslova. Je zde totiž malá oblast
tvořená třetihorními slepenci. Z nich erose vymodelovala skalní město
připomínající ta naše pískovcová, ovšem v grandiosním měřítku. A protože
Řecko je země klášterů stavěných na všech isolovaných a nepřístupných
místech, byla zaklášterována i Meteóra. (Pozor - to je množné číslo podle
vzoru města; jednotné je "to meteóron" něco vznášejícího se v
povětří jako meteor nebo meteorologický jev.)
V Byzanci byla silná tradice mnichů - sloupovníků: celý život seděli na
vršku sloupu a dělali tam - no, všechno, hlavně askesi. Jen spouštěli koš
na provázku, aby jim někdo dal něco k jídlu. A taková skalní věž - to je
vlastně větší sloup. A sloupovníků se tam vejde víc, i s klášterem. I to
spouštení na provázku tady funguje, ovšem je to pořádné lano, aby uneslo
nejen chleba, ale i stavební materiál, zvon nebo visitujícího biskupa
(občas to tu pro turisty předvádějí). Skutečně až do začátku 20. století se
na skály vystupovalo horolezecky, pomocí vklíněných trámů a hlavně
provazových žebříků. Pak byly ke každému klášteru vytesány ve skále schody,
následovala silnice, parkoviště, stánky s cetkami a z komplexu Meteór se
postupně stal turistický lunapark.
Navzdory obrovskému tlaku turistů žijí v několika klášterech mnišské
komunity. Běžnému turistovi se samozřejmě nepoštěstí z jejich liturgického
života cokoliv zahlédnout, natož pochopit (to spíš v turisticky méně
exponovaných klášterech). Tak si aspoň můžete k obrázkům pustit chvilku
liturgických zpěvů - podle
"notového" záznamu z kláštera Varlaam.
