Připadá mi, že pravoslavný "sakrální prostor" je jaksi obyvatelnější, útulnější než ten západní katolický. Ve velkém barokním chrámu, který ohromuje svým obrovským prostorem, všudypřítomným zlatem či spíš pozlátkem a obrazy plnými dramatických gest, se cítím znásilňovaný a manipulovaný. Kostelíček o velikosti obýváku s pár ikonami - tam lze kontemplovat a modlit se zcela svobodně.