Malebná vesnice ve svahu poblíž rokle, která nás zajímala. Stála za vidění.
Víc než zavřené hospody nás zaujaly tři kostelíčky. Dva ve vesnici, jeden
stranou pod ústím rokle. Typicky jednoduché, skromné, komorní, útulné. A
samozřejmě trvale otevřené. V Řecku se nekrade.
Připadá mi, že pravoslavný "sakrální prostor" je jaksi obyvatelnější,
útulnější než ten západní katolický. Ve velkém barokním chrámu, který ohromuje
svým obrovským prostorem, všudypřítomným zlatem či spíš pozlátkem a obrazy
plnými dramatických gest, se cítím znásilňovaný a manipulovaný. Kostelíček
o velikosti obýváku s pár ikonami - tam lze kontemplovat a modlit se
zcela svobodně.
