Nejvyšší kopec celých Brd vlastně vůbec kopec nepřipomíná. Vzhledem ke své
veliké rozloze zaujímá celou střední část Středních Brd a tvoří rozsáhlou
náhorní rovinu. Díky tomu se dlouho vedly spory, kde má vlastně vrchol a
kolik měří. Přesto má v Brdech výsadní postavení. Všechny brdské jevy se v
něm koncentrují a zesilují. Třeba jeho klid a opuštěnost (tedy - pokud
zrovna necvičí dělostřelci). Je zakázaný hned tuplovaně: leží ve vojenském
prostoru a ještě jeho polovinu zabírá dopadová plocha pro střely. A
opuštěností a drsností se vyznačoval i v minulosti. Odnikud nemá závětří,
hodně tu fouká, prší a mlží. Trefně bývá Tok přirovnáván ke kousku Šumavy ve Středních
Čechách.
Brutálním zásahem bylo vykácení severní strany pro dopadovku. Na místě
starého pralesa vznikla obrovská vřesová pláň, která usnadnila odpar vody a
celou původně velmi mokrou a bažinatou oblast vysušila. Na jižní a
jihozápadní straně zůstal vysoký starý les (byť žádný prales, bohužel
smrková monokultura) s vlhkými pramennými oblastmi potoků. Zejména prameniště
a horní tok Reservy je přírodním klenotem.
Svou polohou, tím, že zaujímá střední část Středních Brd, je Tok
předurčen k vysoké návštěvnosti. Ať už přecházíte Brdy v kterémkoliv směru,
těžko se Toku vyhnete.
O Toku a celé širší oblasti se dá ledacos dočíst. Kromě důkladné
kapitoly v Čákově knize doporučuji
článek Martina Adámka
na brdském webu.
