Jó, Pardubice, to je... No, přečtěte si to
v Necyklopedii, tam
je všechno a ještě něco navíc.
(Pokud na to kliknete, strávíte tam několik hodin. Nezapomeňte se pak zase
vrátit sem.)
Ale města nefotím. I kdyby byly ve městě dva divy světa a za městem
jedna blátivá louže, vyfotím tu louži. Takových louží je v kraji kolem
Pardubic dost, když je to nejplacatější placka. Všimli si toho už
Pernštejnové na konci 15. století a založili tu největší soustavu rybníků v
Čechách - větší a o půl století starší, než byla ta Rožmberská na
Třeboňsku. Dnes z nich mnoho nezbylo. A zanikla - až na pár výjimek - i
soustava vodních kanálů, které ty rybníky propojovaly a napájely. Bylo to
náramné dílo. Ono udělat fungující síť vodotečí na placce, to byl kumšt.
Takže se bojovalo o každý centimetr spádu. Občas bylo nutno vodu převést
přes nějakou ďouru nebo koryto potoka. Dochovalo se několik akvaduktů, kde
umělý kanál překonával nějakou prohlubeň či jiný vodní tok. Jinde musili
pro kanál vybudovat násep, aby neztratil výšku. Jdete kolem a čekáte, kdy
po náspu pojede vlak. Nepojede, ale mohla by tam plout loď. I když jen
nafukovací, žádný námořní koráb, jak je to k vidění na poněkud větších
náspech v Nizozemí.
K několika akvaduktům jsme se vypravili - vesměs východně od Pardubic.
Původní pozdně středověká díla jsme už neviděli, všechno to muselo být
v mezičase mnohokrát opravené a přestavěné. Ale stejně je to zajímavý pohled,
jak jedna voda teče před druhou vodu...
