Zvláštní, nezaměnitelný kus světa, který miluju a kde jsem doma. Příměstská
divočina mezi Modřany, Zbraslaví, Radotínem a Velkou Chuchlí, jejímiž osami
jsou Vltava a poslední úsek toku Berounky. Před našima očima probíhající
velkolepý experiment - ekologický i sociologický. Opravdová džungle, kde
naplno probíhají neregulované přírodní procesy, vše zarůstá rumištní vegetací
a invasními druhy až do neprostupných houštin. Skrz to vede několik dálnic
včetně nejsložitějšího dálničního křížení. Sterilní golfová hřiště pro bohaté
snoby hned vedle bezdomoveckých brlohů a opuštěných zahradních chatek
v různém stavu rozkladu a zarůstání, kde doslova bují život. Rozpadající
se maringotky, kolem kterých běhají psi a pasou se ovce, vedle vil s
opečovanými zahradami... Prostě krajina ponechaná přírodním procesům (i
suburbanisace je přírodním procesem) - chaotickým, podivným. Neorganisovaným,
ale přitom organickým - všechny ty protiklady se pojí dohromady, nepřekážejí
si. Na místě někdejších jedovatých odkališť jsou dnes tůně, kde potkáte
ledňáčky, vzácné vodní ptáky a obojživelníky, najdete stopy po bobrech. Ty
chráněné druhy nechrání žádná reservace, valí se tam tisíce lidí po všech
možných cestách od asfaltové cyklostezky po pěšinky srkz křoví, aniž by to tu
biodiversitu zásadně rušilo.
Jen ať to tak zůstane co nejdéle. Hlavně aby se na nějakém úřadě (magistrátu)
nenašel iniciativní blbec, který by chtěl ten chaos nějak usměrňovat a (územně)
plánovat...
Krajina Soutoku - její přírodní, historické i společenské aspekty - je
natolik unikátní a zajímavá, že je předmětem vědeckého zkoumání. Nedávno vyšla
kniha:
P. Hlaváček, P. Meduna (Eds.): Fenomén soutoku, Novela bohemica
2019.
Pomohla mi zaregistrovat a ocenit leccos, čeho bych si jinak nevšiml.
