je nejhlubším místem jeskyně; tedy její známé části. Jeskyně samozřejmě někudy pokračuje, voda odtud odtéká dál do hloubky. Půvabem Říceného dómu jsou barevné stěny, kde jsou vápence proloženy vrstvami břidlic.

P. S.: Tak toto byla theorie tradovaná až do letoška. Loni se těmi barevnými vrstvami začali zabývat geologové. Ukázalo se, že všechno je jinak, vyšel o tom článek ve sborníku Speleofóra 2018. (Kdyby tento separát někomu autorskoprávně vadil, ať se ozve.) Má to jeden legrační aspekt: Ty vápence prokládané tmavými vrstvami břidlic, popsané podle prastaré černobíle fotografie právě odtud z Říceného dómu jako "Vintocké vápence", skutečně existují, byly nalezeny v geologických vrtech. Akorát, že zde, totiž ve Vintokách, nejsou. Ty zdejší hnědé a rezavé vrstvy jsou plochami, kde se vlivem tahového napětí rozpustily karbonáty a zůstaly nerozpustné složky - jemnozrnný pískovec a jíly.

Celé je to pěknou ilustrací toho, jak velikou roli při formování geo(morfo)logických struktur hrají silová pole. Nejen v krasu; v posledních letech je velmi populární teorie Jirky Bruthanse a spol. o tom, jak silová pole (tlaky, tahy, napětí v hornině) formují skalní brány a podobné struktury v pískovcích. Viz např. článek ve Vesmíru.