Focení na vandrech III

vyšlo v: Roverská sosna 1/2011

na hlavní stránku

3. Fotím kytky a brouky
(čili - s jistou nepřesností - "makrofotografie")

Detailní focení přírodnin už není nijak samozřejmou součástí vandru, přesto se o to mnozí pokoušíme. A je to dobře, vždyť právě na květech a drobných tvorečcích si nejlépe uvědomíme, jak úžasně mnohotvarý svět nás obklopuje. A když si pak dohledáme, co jsme to vlastně vyfotili za zvíře a jak žije, dostane vandr další rozměr.

a) co fotit: Vlastně zbytečná otázka, přece cokoliv. Jen si toho všimnout. A právě hledání a nacházení je na makrofocení to nejhezčí. Nejsnadnější je to na květech, kde hoduje spousta brouků, motýlů, dvoukřídlých ("much"), blanokřídlých a další havěti. Nebo na listech či kmenech stromů - hlavně stará, rozpadávající se torsa stromů jsou eldorádem nejhezčích brouků - tesaříků. Ale nejen to, co je vidět na první pohled... Spousta úžasných tvorů se skrývá pod kameny (od mravenců a stonožek po velké střevlíky), v trávě nebo v opadaném listí. Chce to jen trochu trpělivosti a zkušenosti.

b) kdy fotit: ...přece kdykoliv. Pochopitelně je nabídka nejširší ve vegetační době a za dne, kdy se květy rozvíjejí a hmyz je aktivní. Na druhou stranu: příliš aktivní model se nefotí dobře - než zaostříš, je pryč. Dobrá doba je brzy ráno, když jsou hmyzové ještě ztuhlí chladem a scénu doplňují kapky rosy. A ani zima není úplně mrtvým obdobím.

c) jak fotit: Ať fotíme kohokoliv, člověka, zvíře nebo hmyza, hlavní zásadou je: z očí do očí. Jen tak bude fotka působit jako "setkání". Čili z boku nebo zepředu, v rovině těla. To občas vyžaduje jistou akrobacii, dostat se do správného úhlu není snadné a někdy musíme odklidit vegetaci, která v záběru brání. Pokud mají fotky sloužit k určení druhu nebo k jeho dokumentaci, musíme připojit také fotky shora a z ostatních stran, aby pokryly celé tělo. Druhy hmyzu a pavouků se často odlišují jen nepatrnými detaily.

Někdy je potřeba si focený model trochu připravit, zvlášť když je příliš čiperný. Pokud běhá po zemi, pomůže přikrýt ho na chvíli krabičkou, aby se ve tmě uklidnil. Obvyklá finta je umístit ho na chvíli do ledničky, ale to na vandru asi nepůjde. Dobře se fotí tvorové zaměstnaní činností, která je těší - to je pochopitelně příjem potravy a páření. V zájmu fotografování je můžete i přikrmit. Vůbec je dobré, aby focení tvorové něco aktivně dělali, aby fotka měla děj. Vynikajícími, leč velmi aktivními a proto obtížnými modely jsou mravenci.

Pokud hmyza kvůli kompozici někam přenášíme, musíme pečlivě dbát na to, abychom ho umístili do jeho přirozeného prostředí, třeba na stejnou rostlinu, na jaké jsme ho našli, a ne někam, kde nemá co dělat. Jinak hrozí, že spácháme vysoce uměleckou, leč nesmyslnou fotku.

d) čím fotit: To už je složitější. Od fotky chceme: 1. zvětšení, čili zaostřit hodně nablízko - dříve se to řešilo s obyčejnými objektivy pomocí mezikroužků a makropředsádek; 2. velkou hloubku ostrosti - to znamená vyšší clonu a méně světla; 3. rozptýlené světlo bez ostrých stínů a odlesků - to je problém vůbec největší.

Vzhledem k hloubce ostrosti si celkem dobře vedou digitální kompakty. Na webu proto najdeme mnoho zdařilých "maker" z kompaktů. Jejich přednost ale mizí, jakmile chceme fotku kvalitní, to jest s dostatečně prokreslenými detaily, použitelnou k tisku. Pak je nutností zrcadlovka a nejen to - zcela nepoužitelné jsou všechny "záklaďáky", zoom-objektivy pro běžné použití. I když mají na sobě napsáno "Macro", je to vždy lež, na nejkratší vzdálenosti kreslí nepoužitelně špatně. Proto se vyrábějí speciální "makro-objektivy", vesměs s pevnou ohniskovou vzdáleností. Jsou opticky optimalizované na krátké vzdálenosti, ale zpravidla ostře kreslí v celém rozsahu až do nekonečna a jsou dobře použitelné třeba na portréty. Stojí nějaké peníze, leč - to lze povědět na 100% - bez makroobjektivu kvalitní makrofotku neuděláte. Nabízejí se ohniska od 60 do 200 mm. Delší ohnisko má výhodu, že jste dál od foceného objektu, takže ho tak snadno nevyplašíte. Nevýhodou je horší hloubka ostrosti a samozřejmě vyšší cena.

Největší věda je ovšem svícení. Chceme, aby byly vidět detaily na celém objektu. To vylučuje jak přímé sluneční světlo, tak jednoduchý fotografický blesk - výsledkem je vždy černá spodní část objektu a ostrý černý stín. Něco se dá vyřešit stativem a dlouhou expozicí, většinou to ale nefunguje, tak dokonalé bezvětří a nehybný model zpravidla nebývá. Ještě třeba těsně u země, tam je ovšem normální stativ k ničemu - místo něj výtečně funguje sáček naplněný rýží ("rýžový stativ"), na kterém foťák snadno vypolohujeme. Svítí-li na brouka přímé sluneční světlo, je nutné ho zastínit, ideálně kusem bílé látky, která světlo nepohltí, ale rozptýlí. Užitečné jsou i různé odrazné desky (papír, případně potažený alobalem) vkládané pod objekt, aby ho nasvěcovaly zespodu. To všechno lze při troše šikovnosti pořídit "samo-domo", ovšem použitelné je to jen u objektu, který vydrží dlouhou přípravu, aniž by nám utekl či uletěl.

V naprosté většině situací nezbývá jiné řešení než blesk. Ten vždy zajistí dostatek světla, čímž umožní vysokou clonu, a záblesk je tak krátký, že se neprojeví rozmazání obrázku pohybem. Za velké peníze se nabízejí speciální makroblesky nasazované na objektiv, které bleskají ze dvou stran nebo dokonce mají kruhovou výbojku. Jsou drahé a stejně problém neřeší, na lesklých krovkách brouka budou tvrdé odlesky. I zde je nejlepší řešení realizovatelné podomácku a zadarmo - mezi blesk a focený objekt se umístí poloprůsvitná plastová deska (třeba z transportního obalu nějaké elektroniky), pokud možno do poloviční vzdálenosti, tedy někam poblíž objektivu a kolem něj. Stačí na to kus drátu, gumička a kolíčky na prádlo - viz obrázek. Blesk pak "rozsvítí" celou rozptylnou desku a světlo bude měkké, z více stran, bez ostrých stínů a odlesků. Samozřejmě je ideální přes rozptylnou desku blesknout dvěma synchronizovanými blesky shora i zdola, ale to už zase není zadarmo.

e) jak to nastavit: no, samozřejmě vypnout veškerou expoziční automatiku. Čas závěrky nejkratší, jaký umožňuje synchronizace blesku. S clonou to je složitější. Čím vyšší clona, tím větší hloubka ostrosti, ale zároveň rychle narůstají ohybové jevy snižující celkovou ostrost. Záleží na tom, co fotíme a kolik toho chceme mít ostrého. Nikdy (!) nebude ostrý celý květ nebo celý brouk. Obvykle vypadá lépe, když získáme dokonale prokreslený detail (oko, křídlo, bliznu) a obětujeme ostatní části, které by stejně nebyly úplně ostré. Což znamená clonu od 8 do 14, ne víc! Aby to bylo správně exponované, zajistí výkon blesku a citlivost - samozřejmě tak, aby detaily nebyly rozbité šumem; s výkonnějším externím bleskem by vždy mělo stačit ISO 200. Pokud lze výkon blesku řídit programem TTL, je to fajn, ale s trochou zkušenosti se zvládne i manuální režim, podmínky jsou pořád zhruba podobné.

Na českém webu máme spoustu vynikajících makrofotografických stránek. Největší autoritou je Pavel Krásenský, u něho najdete spoustu inspirace i praktických rad: http://www.macrophotography.cz

To by snad stačilo. Ještě varování: makrofotografie je něco jako drogová závislost. Kdo tomu propadne... A když se vám povede krásně prokreslené fazetové oko nějakého hmyzáka nebo pestřenka v letu, je to lepší zážitek než si dát jointa.

Netopejr

ostatní díly:
1. Úvod + Fotím krajinu
2. Fotím kamarády
4. Fotím mraky
5. Fotím v jeskyni

květ netýkavky s kapkami rosy

květ lomikamene: tak, aby pestík i stopka byly v rovině ostrosti

pohled šidélka

mravenci vlekoucí housenku

sekáč vytahující nohy ze staré kutikuly

pavouk skákavka na borůvce

vosa - tvor krásný a mírumilovný

tesařík na květu

tesařík vyžírající pyl z tyčinek

páření listokazů

motýl různorožec jalovcový

kudlanka a její zbraně

jeskynní pavouk s kokonem

sekáč s parazitickými roztoči