Ovšem - snad nikde jinde není výsledek tak nesamozřejmý jako při focení v úplné tmě. Dostanu totiž právě to, co a jak si sám nasvítím. A každou scenérii lze nasvítit tisícem způsobů. Takže jeskynní focení je především vědou o svícení. Z téhož plyne, že každý snímek je výsledkem pečlivé přípravy a rozvahy - co chci dostat a jak toho dosáhnout. Ovšem i zde platí několik obecných zásad či schémat. Podívejme se na ně.

a) obvyklé náměty
Podzemní fotky jsou v zásadě dvojího druhu: řekněme "dokumentační", nebo "reportážní". Buď je fotografovaným objektem podzemní prostor, jeho členění a výzdoba, nebo podzemní lidé v akci. Nebo obojí dohromady. Třeba na fotce velkého jeskynního dómu by neměla chybět lidská postava, přinejmenším jako měřítko. Vděčným námětem je podzemní vodní tok, ideálné s brodícím se jeskyňářem. Nebo úzké prostory, ze kterých trčí hlava či holínky. Nebo propast s kamarády na lanech. Postavy musí být zachycené tak, aby z jejich orientace a činnosti byla zřetelná orientace prostoru - někdy se na podzemní fotce těžko pozná, zda jde o pohled nahoru, dolů, či rovně.

Samozřejmě lákají k focení mnohé detaily - od středního měřítka (velké sintrové kupy, skupiny krápníků, pozůstatky důlní techniky...) po úplné drobnosti (sintrové hrázky, roztodivně tvarované či excentrické krápníky, kapky na konci brček, barevné kresby sintrových náteků, odpočívající netopýři...)

Krásné věci k focení jsou doslova na každém kroku, přesto vyžaduje značné úsilí je nepřehlédnout, tím spíš vyfotit. Většinou má člověk dost starostí, aby bezpečně sledoval, kam šlape. Prohlédnout v úzkém kuželu světla čelovky celý prostor, to zdržuje. A věci zdaleka nevypadají za pochodu tak atraktivně jako na fotce s promyšleným osvětlením. A každá fotka znamená sebepřemáhání: sundat rukavice, sundat batoh, vytáhnout foťák a svícení (zase to umažu, možná zničím...), hledat co nejčistší místo pro umístění blesků (bahno je všude...), zdržovat kamarády (máme zpoždění, už jsou netrpěliví...). Ve velkých prostorách to ještě jde, ale málokdo se odhodlá fotit v plazivce nebo při balancování na římse nad propastí. Přitom právě tam mohou vzniknout pěkné "akční" scény, ovšem manipulace s technikou je krajně obtížná.

b) jak získat světlo
Budeme se zabývat jen tím, co si lze pohodlně vzít do jeskyně v batohu. V úvahu připadá dvojí způsob fotografování.

1. Ze stativu dlouhou expozicí. Nespornou výhodou je, že to poskytuje daleko lepší možnosti nasvícení celé scény včetně všech zákoutí. Fotograf otevře závěrku fotoaparátu a libovolný počet světlonošů (lat. luciferů) pak pomocí příručních svítilen "vymalovává" scénu. Podle potřeby lze použít reflektory s různě širokým světelným kuželem. Výborně poslouží akumulátorové svítilny s halogenovými žárovkami 10 W; v současné době je na trhu i množství lehkých a výkonných svítilen s LED diodami. Jen nutno upozornit, že není vhodné tyto dva typy světla kombinovat kvůli jejich příliš odlišné barvě. Velmi dobře poslouží i ručně odpalované blesky - během dlouhé expozice se nám stihnou klidně desetkrát za minutu nabít a "střelit" z různých míst do různých směrů.

Světlonošové by měli během svícení chodit (samozřejmě mimo záběr) a svítit z různých míst, čímž zmizí ostré stíny. Jen pozor - při příliš pečlivém rovnoměrném vysvícení scény bude výsledek "placatý". Je dobré si promyslet, který (hlavní) prvek má být osvětlený nejvíc a kde ponechat stín, aby snímek měl hloubku. Samozřejmě je tato metoda nepoužitelná tam, kde jsou v popředí lidé - při sebelepší snaze se budou hýbat a budou rozmazaní, případně bude patrná jejich strnulost. Že je to metoda náročná na čas a lidskou námahu, je evidentní. A jak dokáže stativ překážet třeba v úzké plazivce - darmo mluvit. Ale opravdu velké prostory jinak vyfotit prostě nelze.

2. Pomocí synchronizovaných blesků. Metoda nesrovnatelně pohodlnější, rychlejší a operativnější. Zvlášť, když nesmíme zdržovat skupinu, nám nic jiného nezbývá. Fotíme "z ruky" a krátkým časem, takže nehrozí rozmazání pohybem. Ovšem i tekoucí voda bude rozbitá do kapek - dojem vodního proudu bez stativu nezískáme. Další nevýhodou jsou ostré stíny - v jeskyni zpravidla nelze svítit odrazem "o strop". Takže platí jednoduché pravidlo: čím více blesků, tím lépe. Aby bylo možno nasvítit scénu z více stran a tím částečně eliminovat stíny. Samozřejmostí je rádiová synchronizace blesků (dnes snadno dostupná). Vzájemná optická synchronizace (master-slave) bývá k ničemu, protože blesky obvykle (ne vždy) umisťujeme tak, aby nebyly přímo v záběru, tedy za kameny či za záda statistů. Celou proceduru nesmírně urychlí a usnadní luciferové - kamarádi ochotní blesk podržet v ruce, vmáčknout se s ním za výstupek nebo svítit a současně dělat figuranta (obvykle: držet blesk za zády).

c) jak světlo kombinovat
Že se nesmí svítit přímo od foťáku, je snad jasné. Přepálené popředí, černé pozadí, placatá scéna... Snad vždy bez výjimky by měl být nejsilnější zdroj světla daleko od foťáku. Svítit buď v přímém směru - osvětlovat vzdálené partie, nebo dělat protisvětlo. Na osvětlení popředí stačí slabší zdroj (někdy je žádoucí do popředí nesvítit vůbec - vzniknou pěkné černé siluety lidí proti nasvícenému pozadí). Pokud nefotíme prostor, ale objekt (typicky krápník nebo člověka), musí jít silné světlo z boku, aby vynikla prostorovost objektu. Může jít zároveň o protisvětlo (čili v úhlu cca 120-150 stupňů od foťáku) - pak vzniknou odlesky, které dají fotce "glanc". Obvykle v kombinaci se slabším světlem z opačné strany nebo zepředu, aby nebyly tvrdé stíny a objekt byl vykreslený celý resp. aby focené osobě bylo vidět do obličeje.

Při protisvětle a máme-li blesk přímo v záběru, vznikají nám kolem něho "paprsky". Ty mohou být prvkem velmi atraktivním, ale i rušivým, záleží na míře a vkusu. Rozsvícená čelovka nebo karbidka je žádoucí snad vždy. Oblíbenou fintou je silné přímé protisvětlo ukryté za postavou figuranta, které udělá kolem postavy namodralou "svatozář" - silně vlhký jeskynní vzduch světlo ochotně rozptyluje.

d) a ještě pár technických samozřejmostí
Pochopitelně se veškeré focení děje v manuálním režimu, bez expoziční automatiky. Ani automatika u blesků (TTL mody) není moc platná, světla bývá míň, než žádá optimální expozice, leda snad při focení krápníků zblízka. I zde platí - raději fotku mírně podexponovanou, než rozbitou šumem z příliš vysoké citlivosti (ISO). Máme digitální foťáky, takže výsledek hned vidíme a můžeme korigovat.

Se zaostřováním (autofokusem) je to složitější. V jeskyni je tma a není moc na co zaostřovat. Při širokoúhlém záběru stačí nastavit zaostření na vzdálenost 3 m. Pokud ale fotíme detail či postavu, pak na přesném zaostření záleží velmi. Sám obvykle autofokus používám a objekt, na který se má zaostřovat, si na tu chvilku nasvítím nejsilnějším světlem čelovky. Pokud je v záběru postava, je to jednoduché - zaostřím na svítící čelovku. Hloubku ostrosti odhadujeme stejně jako venku resp. v budově. Takže mám-li mít ostře zobrazeného statistu ve vzdálenosti 3 m a zároveň vzdálenou stěnu jeskyně, musím mít clonu 11.

e) potíže s vlhkostí
V jeskyních je stálá teplota kolem 7 stupňů a velmi vysoká vlhkost. Z toho plyne: pokud jdeme do jeskyně v zimě, tak po prvním vytažení foťáku se nám beznadějně zarosí objektiv a můžeme na dlouhou dobu na focení zapomenout. Na to je třeba pamatovat předem a buď ohřát foťák ještě v teple chalupy, nebo pod košilí. Z téhož důvodu - kvůli teplotě a vlhkosti - se nám sráží pára u úst při každém vydechnutí. Takže - při focení zadržet na dlouho dech, nebo opatrně vydechovat na opačnou stranu. Jinak bude na fotce jen šedé nic.

Základní otázkou při každém vstupu do jeskyně je: "Kolik tam dnes bude vody?" Pokud nás čeká brodění nebo dokonce plazení sifonem (vzpomínka na Býčí skálu...), musíme mít veškerou techniku vodotěsně zabalenou. Buď ve speciálním zavazadle, nebo aspoň v několika neporušených pytlech. Jinak se nám exkurze do jeskyně ošklivě prodraží... I tak to bude vůči foťáku hodně bezohledné.

To už by snad stačilo, šedá je teorie... To hlavní může stejně dát jen zkušenost. Jako ve všem, co se týká (nejen) focení. Ale snad ten seriál k něčemu byl. I kdyby jen k tomu, aby vás navnadil, že focení se s trampingem dobře pojí a že když přemýšlíte nad tím, co fotíte a jak, je z toho dobrá zábava.

Netopejr

ostatní díly:
1. Úvod + Fotím krajinu
2. Fotím kamarády
3. Fotím kytky a brouky
4. Fotím mraky

1. Ze stativu. Lišák musí "malovat" reflektory po stropě, přitom se nesmí pohnout. Zároveň jdou blesky proti i po směru.

2. podzemní tok "zastavený" světlem blesku; skryté silné protisvětlo + mírné přisvícení zepředu

3. "svatozář" z ukrytého halogenu + několik světel z boku.

4. tajný obřad - "svatozář" z blesku

5. V některých situacích prostě nejde aranžovat svícení a je nutno vystačit s vestavěným bleskem.

6. Siluety v tunelu; světlonoš v popředí byl vyretušován.

7. výrazné protisvětlo

8. nasvícení velkého prostoru dvěma blesky

9. detail excentrických krápníků

10. kapky na brčkách v protisvětle

11. Boční protisvětlo dodá fotce dramatičnost.

12. Ledová výzdoba umožňuje hrátky se světlem - blesk skrytý za rampouchem.