Schody

Skalami a skalními terasami se v roklích vinou podskalní chodníčky, podskalníčky. Kdysi krásné, pro knížátka tesané lovecké pěšinky Zadní zemí, s titěrnými schůdky pro hraběnky a komtesy, dnes ale udržované jen jeleny a kanci. Splynuly s krajem. Podskalníčky umně obcházejí skály, mizí v tmavých průrvách a vycházejí z nich na druhé straně do další rokle. Náhle je vše zarostlé vejmutovkou a hasivkou, zavalené padlými břízami, zdá se, jako by komtesy nikdy nežily. Minuly doby knížat, nadešly doby prasat. Černá zvěř nechodí ale jen po bývalých knížecích pěšinkách. Drž se v neschůdných roklích jejích stezek a projdeš všude. Její chodníky míří často do tak úzkých a strmých puklin ve skalních stěnách, že by tě nikdy nenapadlo v nich hledat průchod. Kudy ale projde prase, projdeš také. Zvolíš-li zdánlivě širokou a pohodlnou chodbu mezi skalami bez prasečích stop, neprojdeš: chodba náhle končí skalní stěnou. Zdá se to potvrzovat starou pravdu, že do nebe vedou jen úzké branky. Na cestě se mokrým sněhem neúhybně vine stopa osamělého kance, celé kilometry údolím Brtnického potoka. Prase rázovalo jen několik chvilek před tebou krokem stejně dlouhým jako je tvůj. Černý generálmarš.

M. Nevrlý