|
Království písku, mořem a zemskou přitažlivostí stlačeného. Není barvy,
kterou by nemohl mít písek Jetřichovických stěn. Od černé, pokryté stářím,
po zářivě bílou na odlomených stěnách. Mezi tím žluť a oranž lišejníků,
červeň a hněď železných růží, zeleň mechových prvoklíčků. Brunátně fialová
barva vlhkých průrev. Písek všude. Usínáš-li za tiché noci pod převisem,
slyšíš, jak z čela stěn jemně prší písek, jako by kdosi zlehka našlapoval
nocí. Písek se sype do suchého bukového listí. To hlodá čas a pojídá skály.
M. Nevrlý
|
