Co je to za podivuhodný příběh - to, co jsme právě vyslechli? Co se nám to tu biblický vypravěč snaží povědět?

Do dějin slovesnosti vstoupily motivy tohoto příběhu především úslovím "sodoma-gomora!" ... To je výraz odsudku a pohoršení nad něčím, co je morálně zlé, co sice patří k lidské bujarosti, ale vposledu vede k destrukci, do zkázy... (patří k tomu i jistý eroticko-zvrácenecký aspekt): "sodoma-gomora!" ... netřeba překládat. / Jiný, podobný ozvuk tohoto příběhu můžeme dodnes slyšet v termínu sodomie ... to je, jak víte, téměř technický výraz pro homosexuální styk, ale (v rámci škály termínů, označující tento fenomén) je to výraz příkře odsudečný, opovržlivý; výraz, který se ani nedá říct hezky, ... výraz smrdící ohněm a sírou, zvlášť z kostelní kazatelny.

Chceme-li vyslechnout, co nám biblický vypravěč tímto příběhem zvěstuje, pokusme se na chvíli odpoutat od těchto tradic předem daných významů, jimiž je nasáklá naše kultura a naše církevní povědomí ... a dejme se pozvat do světa biblického vyprávění.

I.

Ještě než půjde před prvním dějstvím příběhu opona nahoru, dovolte mi, abych vám - jako televizní hlasatel před novým dílem seriálu - stručně uvedl kontext. Když totiž zazní první věta našeho příběhu, nejsme ani zdaleka na začátku, ale již hodně daleko v ději příběhu: "i vešli ti dva poslové do Sodomy, toho večera; a Lot! ... sedí v bráně sodomské." - snad slyšíte, jak ta věta počítá s tím, že ji slyšíme v návaznosti na předchozí příběh.

"Toho večera...!" - tedy večer téhož dne, co se zjevil Hospodin Abrahamovi v Mamre, když za poledního horka držel siestu, ... aby mu v postavě tří mužů /poslů/ oznámil, že jeho zaslíbený syn je už už na cestě; ode dneška v obvyklé lhůtě devíti měsíců bude mít jeho stařičká žena Sára syna. -- No to je tedy novina! Bláznivá řeč, kdo to jakživ slyšel! Mimořádný den; ... mimořádná noc!

Ještě téhož dne, o něco později, jakoby na odchodnou, Hospodin Abrahamovi pověděl, co zamýšlí udělat - totiž: podívat se sodomským na zoubek; z jejich města totiž až do nebes stoupá křik hrůzy a úpění; zloba a hřích sodomských jsou tak obludné, že ani sám Bůh nechce věřit svým uším - a vydá se podívat, aby se přesvědčil. // Abrahamovi, svému věrnému, se svěří: "Sestoupím a podívám se. - A jestli si vskutku počínají tak, jak je patrné z křiku, je s nimi konec!"

To ovšem v Abrahamovi pěkně hrkne - vždyť v Sodomě bydlí Lot, jeho bratr (synovec)! V tu ránu pozapomene na Sáru, na plození syna ... a chytí Hospodina za slovo; v návaznosti na důvěru, kterou mu Hospodin projevil zjevením svých záměrů, se Abraham pustí do přemlouvání: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?! - Možná je v tom městě 50 spravedlivých; vyhladíš snad i je? ... Chraň bůh! Copak Soudce vší země nejedná podle práva...?!" - Jistě znáte, jak jde příběh dál: Hospodin dá Abrahamovi za pravdu; podivný bůh... Kvůli padesáti spravedlivým odpustí celému městu. // Ale Abraham se nespokojí; ví dobře, že v Sodomě žádných 50 spravedlivých není. Začne smlouvat - a umí to dobře; jako by vyrostl na orientálním trhu! - podaří se mu stáhnout cenu z padesáti na deset... // Na konci této scény zůstává za odcházejícím Hospodinem viset dramatická otázka: Najde se v Sodomě aspoň deset spravedlivých?

Následuje střih, kratičká přestávka s přestavbou scény a začíná náš dnešní díl seriálu. Opona jde nahoru a dva poslové vcházejí do Sodomy (a v nich -- rozumějme -- je na scéně Hospodin sám); přicházejí do města, aby se na sodomské zblízka podívali; aby s nimi "udělali svou zkušenost". - Začíná náš příběh; ... dramatický, vyhrocený až běda!

II.

Poslové přicházejí ... a Lot sedí v městské bráně. - Tam sedávají stařešinové místních rodů, městská rada; zde se sněmuje a zde zasedá i soud. Říká-li vypravěč, že Lot sedí v bráně, vyjadřuje tím, že už není žádným přivandrovalcem, nýbrž zdomácnělým sodomcem, "mužem sodomským" (jak se tu opakovaně říká).

Krátká scénka, která se v bráně (před očima všech zastupitelů i vší veřejnosti) odehraje, je nápadně podobná tomu, jak Abraham vítal tytéž pocestné v předchozím příběhu (téhož dne odpoledne). Lot, stejně jako před pár hodinami Abraham, přemlouvá pocestné, aby vešli do jeho domu a nabízí svou pohostinnost. // Celá řada prvků spojuje tyto scény (odpolední a večerní návštěvu) do jakéhosi dvojdílného obrazu - obrazu o přijetí pocestného "jako Boha" do domu; obrazu, v němž je klíčovým motivem pohostinnost a spravedlnost. ((Jak se kdysi i u nás říkávalo: host do domu, Bůh do domu))

Poslové sice původně chtěli přenocovat na prostranství u brány, jak je u pocestných obvyklé. Nakonec se ale dají Lotem přemluvit a přijmou jeho nadstandardní nabídku - bezpečí jeho domu.

... Mistrný vypravěč našeho příběhu tak stupňuje napětí svého příběhu a připravuje ostrý kontrast pro zápletku. // Pocestní vešli do Lotova domu; ten jim přichystal hostinu, čerstvé chleby napekl ... i pojedli. // Pohoda pohostinnosti, bezpečí a dobré zaopatření může ovládnout scénu a uspat unavené pocestné... i posluchače příběhu. (Pokud se komu z vás chce zívnout - teď je ta pravá chvíle.)

V tom ale přichází brutální zlom: "Ještě než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, obklíčili ten dům..." Je zvláštní, s jakým důrazem je řečeno, že to byli všichni sodomští (od mladíků až po starce, všechen lid té končiny) - žádná malá banda chuligánů! A už vůbec ne ona /jak se říká/ "čtyřprocentní menšina"! ... Všechen lid sodomský, do jednoho - zdůrazňuje vypravěč.

A cože to přišli udělat? - Už v tom obklíčení to zaznívá: páchat násilí. Říkají: "Kde jsou ti muži, co k tobě vešli této noci?! Vyveď nám je! Chceme je poznat!" - Asi víte, že to "chceme je poznat" má sexuální souvislosti. Sloveso "poznat" (j-d-') se v bibli na řadě míst používá pro tu chvíli, kdy vzájemné poznání, vzájemné hluboké zakoušení vrcholí v láskyplném splynutí muže a ženy... // Tak se třeba /jakoby lapidárně/ říká hned na začátku příběhu o člověku: "I poznal Adam Evu, ženu svou; i otěhotněla ... a porodila Kaina." (Gn 4,1)

V našem oddíle tu touhu "poznat" vykřikují "muži sodomští" a žádají si ty "dva muže", Lotovy hosty. - Znamená to tedy, že tu jde o problém homosexuality? (- tak se přece tento oddíl Písma běžně vykládá!) - Mužové přece chtějí "poznat" muže... - Jsou ale "muži sodomští" prostě gayové?!

Poslouchejme pozorně; a nedejme si jemné důrazy biblických příběhů, důrazy biblické zvěsti zahlušit tím, co se sice obecně považuje za samozřejmý význam těchto textů; poslouchejme raději jejich vlastní písničku...

V našem vyprávění přece není řeč o tom, že by se muži sodomští chtěli milovat; že by se měli s příchozími rádi, že by jim bylo spolu dobře, a chtěli se v lásce a něze sdílet. ... Nic takového! Tady je řeč o násilí; násilí (nikoli homosexuální láska) je téma, o něž tu běží; agrese proti bližnímu v té nejvyhrocenější myslitelné podobě = to je přece /pars pro toto/ násilí sexuální; nejkrutější perverze lásky k bližnímu; sexuální násilí jako "láska naruby".

V knize Soudců (shodou okolností také v 19. kap) můžeme číst podobný příběh; tam je ovšem obětí násilí žena; ale téma je stejné - běží o násilí vůči člověku; je zcela vedlejší, jestli je to homo- nebo hetero- ... Běží o násilí par excellence; o ten nejkrajnější a nejdestruktivnější útok na lidskou bytost, na tělo i duši /hluboce, bytostně, bolestně/! (( Asi víte, že k těm nejhorším formám vězeňské nebo vojenské šikany patří, když je některý z mužů donucen takto druhým sloužit. Příšerná věc; k zbláznění! A zase: nejde v prvé řadě o homosexualitu, ale o násilí z nejbrutálnějších...))

III.

- ... Proč o tom z této kazatelny vůbec mluvím? // Proto, že o tom mluví naše dnešní biblické čtení; ... a proto tak zeširoka, aby nám ve vší kontrastnosti došlo, že tady není řeč o gayích a lesbičkách, k nimž si církev i společnost dnes nově promýšlí svůj vztah ... - o tom tu řeč není, jakkoli právě tímto biblickým textem mnozí křesťané často proti homosexualitě šermují; ... jakkoli odtud povstal i sám termín "sodomie".

Poslouchejme pečlivě, co nám biblický svědek vlastně říká: Mluví snad o čtyřprocentní menšině a o tom, jak na ni mají křesťané pohlížet? - Pokud slyším dobře, tak tu vypravěč mluví o násilí, vyhroceně až do nadsázky ... muži sodomští našeho příběhu přece nejsou žádní "něžní a milí" gayové, ale "muži zlí" (jak se výslovně říká); prostě ti nejhorší rabiáti z posledního vězeňského patra, kde neplatí žádné právo (o lásce nemluvě), ale jen krutá mafiánská šikana a nejhrubší násilí. (... Ze Sodomy se taky neline žádná sladká hudba erotických salónů pro gaye; nářek a sténání stoupá k nebesům...)

Považme navíc, na koho se tu "muži sodomští" sápou: na "posly Boží". Sám Bůh mezi ně takto přichází; a oni se ho chystají takto "poznat". - Skoro jako v Ježíšově podobenství o zlých vinařích. // Tam hospodář pronajal svou vinici správcům. Když v čas sklizně poslal svého služebníka, aby vyzvedl podíl zisku, správcové ho zpolíčkovali a zneuctili ... a pak když poslal svého milovaného syna, chytili ho, zabili a vyhodili z vinice... - To je evangelijní příběh stejného typu jako náš sodomský. // Ale vraťme se zpět na scénu sodomskou.

Sodomští zle dorážejí; a azyl pocestných (jedno z nejrespektovanějších práv orientální kultury) je jim pro smích; v jejich obci se člověk práva a spravedlnosti prostě nedovolá... - To je "sodoma-gomora"!

Lot se svých hostů pokusil zastat. Sám vyšel ven a riskantně zkoušel vyjednávat; nasadil pro své hosty kůži. - Ona totiž spravedlnost není věc nijak formální a statická - osvědčuje se v solidaritě, v konání, které něco stojí...

Když Lot viděl, že své sodomské "bratry" od násilí neodradí, nabízí své dvě dcery. To je další delikátní moment našeho příběhu - my, moderní evropští humanisté se nemůžeme než otřást nad tímto nápadem; v naší kultuře je něco takového nemyslitelné (sám se jako otec dvou dcer pro takový nápad neumím rozehřát). - Ale tady jde o něco trochu jiného: V Orientu (a to nejen starověkém!) neprovdaná dívka v daném systému právních povinností rozhodně nevyváží hodnotu "ochrany hosta". Pán domu (šejk) prostě musí udělat všechno, aby bezpečí jeho hosta nebylo ohroženo. O to tu běží. A Lot se osvědčuje.

K logice našeho příběhu ovšem patří, že to stejně nic nepomůže. Sodomští násilníci se nedají zastavit. Hrozící katastrofa se pak nedá odvrátit jinak, než zásahem Hospodina samého. Ten je zde ztělesňován svými posly - oni tedy vtáhnou Lota do domu, pevně zaryglují dbeře a násilníky raní slepotou. Budoucnost Sodomy je zpečetěna; Bůh poznal "muže sodomské".

IV.

Za úsvitu, za raních červánků pak Boží poslové Lota, jeho ženu a jeho dvě dcery vyvádějí ze Sodomy ven. - Museli je přímo vytáhnout pryč, ono se jim totiž nechtělo; asi neviděli situaci až tak zle, v Sodomě přece jen byli doma. - Proč by měli věřit nějakým přivandrovalým poslům... Lotova žena, ta se natolik nemohla odtrhnout, natolik se stále otáčela a aspoň očima vracela ... že nakonec zůstala trčet v půli cesty. - Příznačné. Vešla do dějin jako slavný "solný sloup" ... ustrnutí, které je zcepeněním. (Jestliže Hospodin vyvádí do svobody, nelze hledět zpět.)

Vypravěč v tu chvíli několika stručnými větami skoncuje s městem hříchu - scénou v tu chvíli otřásají hromy a blesky, z nebes dští síra a oheň ... efekty jak se patří! ... "Hospodin podvrátil to město", uzavírá nakonec suše náš vypravěč; se Sodomou je prostě ámen...

Poslední scéna příběhu pak zklidňuje napětí a přináší závěrečnou pointu. Vypravěč zahání noční tmu a dává vzejít jitru - slunce vyšlo...

V.

"To ráno Abraham časně vstal a šel na to místo"; na to místo na kopci nad Sodomou, co tam včera odpoledne stál s Hospodinem a usmlouval záchranu města pro pouhých deset spravedlivých... Kruh děje se uzavírá; na scéně je - po delší pauze - zase hlavní postava: Abraham. // Abraham hledí k Sodomě - a hle: jen kouř vystupuje z té země, jakoby kouř z tavicí pece.

Nedejme se od pointy našeho příběhu odvést tím, že budeme zkoumat vulkanickou činnost v oblasti Mrtvého moře a hledat v ní pochopení našeho příběhu - stejně bychom se daleko nedostali. Náš vypravěč nám přece nelíčí přírodní úkazy; vypráví příběh o lidech a o vstupu Božím mezi ně; příběh o solidaritě a spravedlnosti, ... příběh o zlobě a násilí; příběh o tom, co se děje, když se Hospodin na člověka zblízka podívá ... když Bůh vstoupí tam, kde je křik a úpění, a dojde na tříbení. To se pak jako v tavicím kotli odděluje struska od ryzího kovu.

Abraham toho jitra vidí, jak je tomu se Sodomou: a hle, jen kouř (a asi také zápach, ale o tom se zrovna na tomto místě bohužel nemluví). Rozhodně nic ryzího, co po Sodomě po tom Božím soudu zůstalo.

I ten Lot (bílá vrána mezi muži sodomskými, jediný zachráněný), jedná v tuto chvíli jako podivně tragikomický hrdina; jedva je zachráněn, vyveden ze záhuby, už se mu zase nelíbí, kam ho Bůh vede ... a požaduje jiné řešení; a když mu Bůh opět vyjde vstříc a dovolí mu usadit se hned kousek od Sodomy, hnedle v Soáru, jde si nakonec Lot se svými dcerami stejně svou cestou ... (do špeluňky v horách, kde se zpije a provede další z mnoha hloupostí svého pestrého života; jen si přečtěte konec Gn 19!).

VI.

Když se nad tímto příběhem nakonec ohlédneme zpět, kde jsme v něm my? Je tu vůbec řeč o nás? - Asi ano, jinak by přece nemělo smysl ta slova z této kazatelny číst... jinak by tento příběh podle staré dobré tradice (Jednoty Bratrské) nebyl přímo určen, aby se četl o dnešní neděli, o neděli masopustní...

U příběhů tohoto typu pomůže, když se zamyslíme nad tím, kterou z postav (tj. kterou z rolí) svou životní cestou hrajeme; kterou postavu nám vypravěč nabízí k identifikaci. -- Koho si vybereme?

Jsme jako "muži sodomští"? - Pokud ano, tak ať je nám samo nebe milostivé...!

Jsme jako Lot? - Možná ano. Jakési povědomí o tom co je dobré a co zlé snad máme; a ve zcela vyhrocených situacích se třeba i vybičujeme k hrdinství (jako Lot, když chránil pocestné). Ovšem v běžnodennosti si prostě jdeme svou cestou, bez ohledu na Boží zřetele; celkem jako Lot. Být Lotem ovšem není žádná sláva - on má budoucnost jen potud, pokud ho Boží poslové vytahují z katastrof; sám druhým lidem nijak zvlášť neprospívá; na svoji životní cestu prostě nestačí, natož aby prospěl druhým...

Ještě je tu jedna postava, jakoby na okraji - ale tím důležitější: Abraham. - Na jeho cestu nás chce vypravěč očividně pozvat. // Abraham, to je ten, který slyší, co říká Hospodin, a jedná podle toho. ... Ten, co i ve chvíli vlastního štěstí nezapomene na druhé - místo, aby se těšil ve svém stanu se Sárou (a zakládal rodinu), solidarizuje se s Lotem a angažuje se za záchranu Sodomy. (To Hospodin, ten zvláštní Bůh, bere!) Proto Hospodin Abrahamovi žehná - a v něm jsou požehnány všechny čeledi země.

- A o to tu vposledu běží: dát se naším příběhem pozvat na cestu abrahamovskou. Novozákonní svědkové v této souvislosti říkávají, že se ve víře stáváme "dětmi Abrahamovými" ... i tak se to dá říct.

Snad je také v tuto chvíli zřetelné, že zvěst tohoto příběhu má právě o neděli masopustní (na prahu předvelikonočního období, doby postní) svůj dobrý smysl. - Ne (či rozhodně nejen) jako varování před cestou do pekel; nýbrž především jako pozvání na cestu požehnanou ... tu, která se ve věci spravedlnosti a lásky učí u Boha samého. Amen.

Ztišme se k modlitbě:

• Hospodine, Bože svatý, v JKu náš dobrý Otče,
zvěst Písma nás odhaluje v našem hříchu a odcizení;
zjevuje nám ale také, jak daleko jdeš ve své lásce k člověku.
– Proto se na Tebe se chceme upnout.
Prosíme, vezmi nás na milost;
... a vytrhni si nás na cestu abrahamovskou,
která uprostřed tohoto světa slouží Tobě k slávě a našim bližním k dobrému.
– Pro Jka, v němž sis nás povolal a tuto cestu nám prošlápl. Amen.

přímluvy + Otče náš

Hospodine, Bože svatý, v JKu náš dobrý Otče,
ty jsi k nám přišel – jako člověk – a tvrdě jsi narazil na lidskou zlobu; my jsme tvého Syna lapili, zmučili a ukřižovali... //
Ukázalo se však, že naše odcizení není dost velké na tvou lásku k člověku – tvůj Syn, Ježíš Kristus nezetlel v hrobě, nýbrž vstal; a tys nás až dosud nezavrhl, nýbrž nám na každý den dáváš novou šanci jít cestou dobrou...
Povzbuzeni evangeliem, odvažujeme se tě v tuto chvíli prosit (vždyť ke komu jinému bychom se se svými starostmi měli obracet?!):
• Prosíme, nedej se lidskou zlobou přivést ke hněvu, ale vstupuj do míst pláče a lkaní svou spravedlností a láskou – posílej své posly všude, kde je třeba pomoci; i nás, prosíme, si k tomu proměňuj...//
• Svůj lid v tomto světě vyučuj, prosíme, ve službě věrné a solidární – ať ti nedělá ostudu tím, že by někomu odpíral podíl na dobrodiní tvých darů...//
• Prosíme Pane za toto stověžaté město; dej mu dostatek spravedlivých, aby nepropadalo zkáze, ale prospívalo v pokoji... //
• Prosíme Pane za celý náš bolavý svět; prosazuj se v něm svou dobrotou a požehnáním...
– prosíme spolu s celou tvou církví, po celé světa šíři, jak nás tomu Tvůj Syn naučil: Otče náš ...

(mp / poslední modifikace 21.1.2005)