Potom řekl Verovi: "Vezmi s sebou dva muže s koši a rýči a pojďte se
mnou." Verus bez meškání učinil, co mu přikázal Jan, služebník Boží.
Blažený Jan vyšel ze dveří a kráčel před brány; ostatním řekl, aby
nešli hned za ním. A když byl u hrobu jednoho z našich bratří, řekl
těm mladíkům: "Kopejte, chlapci." A oni kopali, zatímco on na ně
naléhal: "Ta jáma musí být hlubší," vykládal jim slovo Boží, napomínal
ty, kdo s ním přišli z domu, posiloval je, připravoval je na Boží
velikost a modlil se za každého z nás. Když ti mladíci dokončili jámu,
tak jak ji chtěl mít, svlékl si oděv, který měl na sobě, aniž bychom
to viděli, a položil jej do hrobu, jako by si chtěl ustlat na dně
jámy, zůstal stát jenom v košili, zdvihl ruce k nebi [vzhlédl
k východu] a modlil se: ...
A když se celý přežehnal znamením kříže, postavil se [a skoro celou hodinu nad ním zářilo oslnivé světlo] a řekl: "Ty jsi se mnou, Pane Ježíši Kriste," a uložil se do hrobu na svůj plášť, který tam rozestřel. Pak ještě řekl: "Pokoj [a milost] s vámi, bratři," a s radostí odevzdal svého ducha.
[Na druhý den jsme přišli a kopali jsme na tom místě, kde byl uložen, a nenašli jsme jej, jen jeho sandály a vyvěrající pramen, a tak jsme si připomněli, co řekl Pán Petrovi: "Co záleží na tom, jestli má zůstat, dokud nepřijdu?" (srv. Jan 21,22)].
Skutky Janovy 111-115 [s některými rukopisnými variantami]
kontext: Skutky Janovy