Šimon se postavil na vyvýšené místo a jakmile uviděl Petra, začal
mluvit: "Petře, právě teď, když se chystám vystoupit vzhůru před očima
všech přítomných, ti říkám, jestliže tvůj Bůh, kterého Židé usmrtili,
a vás, jeho vyvolené, kamenovali, je tak mocný, ať ukáže, že víra v
něho je víra v pravého Boha, aby se ukázalo, že je Boha hodna. Až já
vystoupím vzhůru, ukáži celému zástupu zde, kdo jsem." A hle, když se
pozvedl do výše, všichni v celém Římě viděli, jak se vznáší nad jeho
chrámy a nad pahorky, a věřící se podívali na Petra.
Když Petr viděl tu podivnou podívanou, volal k Pánu Ježíši Kristu: "Necháš-li ho vykonat, oč se teď pokusil, budou lidé napadat všechny, kteří v tebe uvěřili, a nebudou důvěřovat znamením a divům, které jsi jim ukázal skrze mne. Projev, Pane, rychle svou milost, nech ho spadnout, ale ať se zachrání a nezemře, ať je z něho jen bezvýznamný člověk a zlomí si natřikrát nohu." V tu chvíli Šimon spadl z výšky a zlomil si na třech místech nohu. Lidé po něm pak házeli kameny, vrátili se domů a od té doby ve všem Petra poslouchali. ... Nešťastný Šimon přece našel několik lidí, kteří ho na nosítkách odnesli z Říma do Aricie. Tam zůstal a později ho donesli k jakémusi Kastórovi, kterého už dříve vypověděli kvůli kouzelnictví z Říma do Terraciny. Ďáblův anděl Šimon pak zemřel, když mu uřezávali nohu.
Skutky Petrovy 32
kontext: Skutky Petrovy