Irsko 2018

Jen, co jsme se s Tončou vrátili z Irska, bylo nám jasné, že se tam musíme brzy vypravit znovu. Nechali jsme tam kus své duše. Dlouho to trvalo, celých pět let jsme si to slibovali. Ale došlo na to, jistě ne naposledy. Opět s podporou Pepy a Hanky. Nejen, že nás hostili a půjčili nám vše, co jsme nepobrali do letadla, ale hlavně nám ukázali spoustu krásných míst, na které bychom sami nepřišli.

Plánů bylo daleko víc, než se vešlo do reality. Zaměřili jsme se (opět) na severozápad Irska - Donegal, Sligo, Mayo, Galway. Moře a útesy, jezera, rašelinné pláně, megality, staré kláštery.

Jako minule, přibalili jsme s sebou zcela neirské počasí. Vedro, sucho. Tentokrát jsme to přehnali až do katastrofy. Irská příroda i hospodářství nejsou na sucho stavěné. Místo zeleného ostrova spálená savana, dobytek hynoucí žízní, močály vysušené... Na turistiku a focení to nebylo špatné, ale chceme ještě někdy zažít Irsko autentické - s vichrem a deštěm.