Dva dny nuceného čekání ve městě. Za vražedného vedra přes 40 stupňů.
Město nic moc, co by taky člověk čekal... Přitom to je město se zajímavou
historií, ovšem Hoxha ho nechal důkladně přestavět. Mou jedinou starostí bylo
přežít vedro, na nic jiného nezbývaly síly. Zmíním aspoň 4 positivní prvky:
- hrad Rosafa na skále na jižním konci města
- vynikající museum fotografie:
Marubi National Museum of
Photography. Skvělá exposice, zaměřená na zdejší dynastie fotografů (od
poloviny 19. stol.), ukazuje vývoj fotografické techniky a dokumentuje
politické zneužívání a falšování fotografií, čímž se stává nesmírně
zajímavou historickou sondou. Všechno dvojjazyčně albánsko-anglicky. A je
tam klimatisace! Řadu hodin jsem tam vděčně strávil.
- pekárny burků (albánská specialita, prostě cokoliv v listovém těstu)
- "pláž" na břehu Drinu mezi mešitou a skládkami štěrku, kde bylo možné se
průběžně chladit a po večerech si povídat s místními mladíky, kteří tam chodí
popíjet pivo a hulit marihuanu. (Mnozí mluví obstojně anglicky nebo německy.)
