10. března 1986:
Velká vynáška. Každý nese přes 30 kg. Zrána je hezky, pak se zatahuje do mlhy, což kvůli
chlazení vítáme. Pepa se ze sedla vrací pro další náklad, ostatní pokračujeme ve včerejších
stopách na Tevno. Kluci jsou po cestě trop, máme však jít naproti Pepovi a pendlovat s
nákladem. Naštěstí se sami nabídli němečtí přátelé. Jelikož padla naprostá mlha, je to s
mírným blouděním. Za traversem potkáváme Pepu. Přebíráme od něj náklad, on se vrací pro
další na Begovicu. Cesta nahoru opět s blouděním; náhorní planina T.e. je veliká a v mlze
není podle čeho se orientovat.
11. března:
Pavel si diagnostikuje zápal plic. Odmítá antibiotika, chce dolů; prý mu také nesvědčí výška
(barometr ukazuje 560 +/- 5 torr). V poledne máme rande s Pepou v sedle, tak jdeme všichni
tři. Za totální mlhy. Znovu prosíme o doprovod Němce - pro případ, že by se někdo z nás
musel vracet sám. Naštěstí jsou velice ochotní, mají z toho aspoň nějaké vzrůšo. V sedle
čekáme na Pepu, který doráží i s partou Bulharů (koho všeho my využijeme jako nosiče!).
Já s Pavlem pak jdeme dolů, ostatní na Tevno. Pavel je na tom špatně, má horečku a stěží
dýchá; jsme rádi, když s vypětím všech sil dorážíme na Begovicu a můžeme tam v teple
přespat.
12. března:
Sestupujeme s Begovice k chatě J. Sandanski. Tam otevřeno, ale nikde nikdo. Pokračujeme
tedy dolů údolím až k přehradě s hydroelektrárnou. Tam konečně nacházíme lidi, kteří
zavolali Pavlovi do města pro taxíka. Hydroelektrárníci jeví značný zájem o kometu a náš
program. Pavel odjíždí domů, já se vydávám zpátky nahoru, zběsilým tempem anžto nalehko.
Za hodinu jsem zpátky na Begovice, kde mě parta Bulharů dorazivší z Tevna zve na vydatný
oběd (to se fakt hodilo). Před sedlem potkávám kluky, kteří mi jdou naproti, na Tevno
přicházíme právě ještě za světla. Tímto je tedy expedice na místě.
Mezitím odešli Němci, zato dorazili dva Bulhaři s plnou polní, teda horskou. Horolezci,
povoláním meteorologové ze stanice na Musale. Zkoušíme trochu zatopit a pak si do noci
povídáme. Bulhaři nás hostí jídlem, my je grogem. Pohoda. S chutí do sebe leju horký grog,
taky nemám plíce úplně ok.
Na okraj k tomu grogu: usoudili jsme, že s sebou potřebujeme hodně zahřívadla. Ovšem
nepovezeme rum, protože v rumu je voda a ta hodně váží. Nakoupili jsme tedy líh jemný
konzumní. Recept na náš horský grog je následující: na dně ešusu se připálí cukr na
karamel. Přeleje se vodou, po rozpuštění se přidá líh ve vhodném poměru k vodě (cca 1:3) a
hned se vhodí kousek másla, aby se udělal na hladině film a "nevyskákaly vopice". Případně
se dá vylepšit mlíkem a medem na medvědí mlíko.
