9. března 1986:
Nejsme v dobrém "technickém stavu". Proto vyhlašujeme "sanitární den", který využijeme k
průzkumu cesty na Tevno ezero. Stran její schůdnosti se od Bulharů dozvídáme jen "Strašna
droga!" (kterýžto slogan mezi námi okamžitě "zlidověl"). Tak tedy my schopní chůze (Pepa a
já) jdeme nalehko tu strašnou drogu okouknout. Máme překrásné počasí, úžasná panoramata
okolo sebe - hlavně malebný hřeben Jalovarnika - Zabat - Kuklite. Až do Begovického sedla
je cesta snadná. Pak si zkracujeme cestu ostrým traversem. (Strach z lavin nemáme, nikde
není vidět pořádné laviniště, jen něco málo vysypaného ze žlabů.) Svahy, kde je sníh trochu
odtátý, jsou oranžové od saharského písku, který sem vítr zavál. Na Tevnu v zaslonu je
skupinka Němců. Pár slov, omrknutí interiéru a zpátky. Byl to parádní výlet, kluci mezitím
zregegenerovali. Večer rozvažujeme a přebalujeme náklad.
