Na Babku jsme narazili náhodou. Při toulání kolem Mníšku zahlédly děti z
posedu vyčnívat z lesa bílou skálu. Později jsme zjistili, že podobných
skal je v nejbližším okolí spousta. Většinou jde o staré lomy, ve kterých
se lámal zdejší nádherně čistě bílý křemenec; předpokládám, že jím je
vydlážděná značná část Prahy. Dnes se tu již netěží, ale obnažená hornina
stále svítí do dálky a vytváří úchvatná zákoutí jako stvořená pro trampy (a
naše děti, které se tu vyřádí).
Samotná Babka vystupuje ze severozápadních svahů Hřebenů na půli cesty
mezi Mníškem a Řevnicemi. Z jedné strany ji míjí údolí Babského potoka se
silnicí, na druhou stranu spadá protáhlým hřbetem Malé Babky ("Pišťáku"). Na obou
stranách narazíte na přirozené skalní výchozy i staré, již zarostlé
kamenolomy.
Na Malé Babce (lidově "Pišťáku") bývalo v pozdní bronzové době hradiště (a možná i ve slovanské střední době
hradištní). Datování není moc jisté, nálezů bylo málo - šlo asi spíš jen o
strážní stanoviště. Dodnes jsou však zřetelně patrné 3 rovnoběžné valy na
horní straně ostrohu. Vlastní ostroh tvoří krásný křemencový skalnatý
hřebínek spadající do údolí.
