Pálava

Pálavu mám opravdu rád. Navzdory tomu, že tam vždycky fysicky trpím nesnášeje vedro. Ale na všechny výpravy mám krásné vzpomínky.

Poprvé jsme se tam vydali před mnoha lety s Martinou kolmo (tedy vlastně rovnoběžně, ale na kolách) trasou Praha - Čerčany - Blaník - Pacov - Jindřichův Hradec - Nová Bystřice - Slavonice - Vranov - Znojmo - Mikulov - Břeclav. To bylo poprvé, co se nám podařilo alespoň na týden rozdat všechny děti. Tak abychom nezlenivěli...

Do Mikulova jsme dorazili pozdě večer, u prvního vinaře jsme nechali kola a nakoupili víno (skvělý Tramín), kteréžto popíjejíce jsme se uložili nad městem mezi vinicemi. Země ještě sálala celodenní horko a nad hlavami nám létaly desítky obrovských roháčů rachotících jako helikoptéry. Další den jsme si prošli Pálavu od Věstonic zpátky do Mikulova.

V červenci 2004 jsme se sem vydali znovu, na entomologický vandr; hlavním cílem bylo vidět a fotit živé roháče. O tom je už delší povídání.

Letos (2007) jsme se pokusili tuto akci zopakovat - v době, která měla být pro roháče a jiné brouky ideální: začátkem června za velikého vedra. Kupodivu nebyla, roháčů jsme potkali jen pár a mrňavých, i s ostatními brouky to byla slabota. Ale aspoň jsem otestoval nový makroobjektiv a prošli jsme si zbývající partie - hlavně Kotelnou. Toničce se skály i spaní v lese moc líbily.