Takový typický "skrytý poklad" zdejší krajiny. Vůbec nebyl cílem cesty. Ale
když vidím šipku "k menhiru", tak to nemůžu pominout. Zastávka se vyplatila
mnohonásobně.
Krásná je už cesta z vesnice k menhiru. Do pozvolného svahu
zaříznutá roklička či úvoz, lemovaná kvetoucími třešněmi a jabloněmi.
Nepochybně jde o starou cestu, kterou později prohloubila erose. Místy je
vidět původní úroveň cesty jako terénní stupeň. Navíc je ten zářez geologickou
sondou - odhaluje profil sprašovými návějěmi podobně jako známá
Sprašová rokle u Zeměch, byť ne v takové
hloubce.
Dnešní cesta končí na návrší u onoho kamene. Kámen působí starobyle.
(Měl jsem za to, že najdu nějaké postmoderně rádoby-pohanské umění.) Zda ho
řadit mezi (pravěké) menhiry, nebo středověké křížové / smírčí kameny, to už
asi nikdo nerozhodne. Co o něm lze říci, říká text na ceduli. Víc už stěží
někdo zjistí.
Jen k tomu dodám: Srovnání s několika nepochybnými menhiry
v okolí se nabízí.
S menhirem u Klobuk má společný otevřený obzor
s dominantou Řípu. Zatímco od menhiru u Klobuk je Říp v azimutu
přesně odpovídajícímu
východu Slunce při Beltinu (Čarodějnice /
1. máj), odtud je Říp v azimutu 23o, což žádný
kalendářový význam nemá.
A konečně: u kamene je lavička, rozhled do kraje, prostě příjemné místo.
