Lokalita na jižním srázu Markvarecké roviny. Rozvolněná teplomilná doubrava
s bohatým bylinným patrem, především s obrovským porostem třemdavy
bílé (
Dictamnus albus). Říká se o ní ledacos. Třeba že má nejkrásnější květy ze všech.
(Jako o mnohých jiných kytkách; vždy právem.) Ano, má. Nebo že její vůně je
tak silná, že může vzplanout. Jsou to totiž těkavé silice, které jsou hořlavé.
Stačí, když je hustý porost třemdavy v plném květu, je horko a praží do
toho slunce. Naprosto tomu věřím, zapalovač bych tu raději nevytahoval.
(Jak to asi udělal kdysi Mojžíš; srv. Ex 3, 1-3.) Asi ne nadarmo se anglicky jmenuje
Burning bush.
Byl to můj nejsilnější čichový květinový zážitek. Ještě jsem nezažil,
aby kytka voněla jako prvotřídní pivo - nějaký Ale z blízkého Zichovce
nebo z pivovaru Zloun (z Loun), abychom nechodili daleko. Hořce a
trochu citrusově. A strašně silně.
Rostou tu i další vzácné květiny, ale v této době dominuje třemdava.
Doufal jsem, že také najdu střevičníky v sousední reservaci Na
Spáleništi. Tam jsem nenašel vůbec nic.
Ty fotky květů se budou hodně opakovat. Ale přece se netáhnu takovou
dálku ve vedru, aby se podíval na jeden květ a šel pryč...
