Broumovské stěny - severozápadní část

Ze všech skalních oblastí Broumovského výběžku nás nejvíc uchvátily Broumovské stěny. Nejsou zdaleka tak lacině atraktivní jako Adršpašské nebo Teplické skalní město, mají však úžasný genius loci - takový (jak to nazvat?) středověký. V Adršpachu si člověk připadá jako ve fantastické pohádce; ve Stěnách jako v rytířském románu. Věže nejsou takové štíhlé a vysoké, ale spíš zavalité, bachraté a masivní. Vertikální a horizontální dimense se harmonicky prolínají a doplňují.

Na lezení nejsou Stěny dobré. Pískovec je velice tvrdý a drsný (starší, než v ostatních oblastech kvádrových pískovců - střední turon), ostrá zrna rozdírají ruce; stěny jsou velmi málo členité, leze se hlavně na tření, jištění veskrze žádné. Ze zdejší klasifikace cest (kdeco šmahem "za 3") si všichni dělají legraci. Navíc - opravdu lákavých cest, které by vábily k lezení, tu stejně moc není (i když - i takové se najdou a v tak rozsáhlé oblasti jich je víc než dost!). Ale o to hezčí je bloudit mezi skalami, občas na nějakou vystoupit a rozhlížet se po kraji.

Málokterá oblast má tolik ohlasů v belletrii jako Broumovsko a Policko. Samozřejmě především díky Jiráskovi. Vedle této "high-end" literatury žije množství pohádek a pověstí (některé by se daly nazvat "jarmareční historiografií", protože se týkají skutečných událostí, které převypravují a domýšlejí). Ve 20. letech byly v dobovém duchu zpopularisovány panem Krtičkou-Polickým. Určitě stojí za pozornost - a když se touláte Stěnami či blízkým Ostašem, nemůžete si je nevybavit. Řadu z nich naleznete na skvělých stránkách Libora Rouska (jde vlastně o výtah z Krtičkových Bájí a pověstí kraje Jiráskova). Doporučuji!

Jelikož Broumovské stěny jsou naším druhým domovem (chaloupka v Hlavňově), je fotografická kořist odtud mimořádně bohatá. Zdejší skály prolézáme v létě v zimě, za slunce i za deště, v horku i v mrazu. A čím víc je poznáváme, tím úžasnější nám připadají. Něco víc o tom říkám v úvodním slovu k výstavě: Ve skalách od jara do zimy (aneb Krajina se skloňuje podle vzoru žena.)

Obrázků ze Stěn už mám tolik, že jsem je musel kvůli přehlednosti rozdělit do dvou nadskupin. Zhruba řečeno: za severozápadní část považuji povodí Hlavňovského potoka, za jihozápadní všechno další až po hranici se Stolovými horami.