Apokryfní vyprávění spojují smrt Panny Marie s celou řadou zázračných úkazů. U jejího smrtelného lože se shromažďují Ježíšovi učedníci, kteří přicestovali na oblacích poháněných Duchem svatým. Sám Ježíš přichází a přijímá Mariinu duši jakožto její zmenšenou bílou podobiznu v bílém. Židé, kteří se pokoušejí zmocnit Mariina mrtvého těla a spálit je, jsou raněni slepotou. Jejich vůdce se pokouší shodit máry na zem, ale anděl mu usekne obě ruce; ty mu však na Petrovu přímluvu zase přirostou, když vyjádří lítost. Apoštol Tomáš z Indie nedorazí včas k smrtelnému loži, ale přilétá na oblaku právě včas, aby zahlédl Pannu Marii, jak stoupá do nebe, a vyprosí si od ní pás, jímž byla ovinuta.
Oba spisy, první latinský a druhý řecký, jsou součástí rozsáhlé tradice čítající na šedesát verzí, překladů a parafrází základního příběhu. Ztracený řecký archetyp vznikl pravděpodobně v 5. - 6. století.
Texty citovány podle připravované publikace: Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy, II (přeložili Jan A. Dus a Dušan Coufal).
|
|
|